Úvodem se biskup Malý zamyslel, jak by definoval zdravý vztah k dnešnímu svátku, ke státu: „Když dobře znám svou kulturu, vyrůstám ve svém mateřském jazyku, to patří k vlastenectví, to není něco laciného. Je třeba mít své východisko. To se nevylučuje pak s poznáváním i jiných kultur a jiných jazyků, které člověka obohatí,“ pravil.

To podle jeho slov v dnešní společnosti chybí: „Dnes lidé po světě tak nějak poletují, cestují, ale nejsou nikde zakořeněni. Je nutné mít někde domov a odtud vycházet do světa. Tak chápu vlastenectví, to není žádné vlastenčení,“ myslí si biskup.

Něco takového nesmí však přerůst v nacionalismus: „Nesmí se z toho stát, že budu brát vážně jen své jazykové souputníky, kteří obývají stejnou zemi, a ostatní brát jako podezřelé, nebo dokonce nepřátelské. Vlastenectví neznamená nacionalismus,“ zdůraznil.

Řekl pár slov ke sv. Václavovi, patronu Čech a Moravy: „Sv. Václav symbolizuje vladařskou zodpovědnost a zároveň úsilí o pokojné soužití těch, kteří jsou mu svěřeni, proto jeho legenda přežila po celá staletí až dodnes,“ uvedl s tím, že dnes sice žijeme ve zcela jiné době, některé důrazy vládnutí sv. Václava a jeho postoje vůči lidem a křesťanství jsou však aktuální i v současnosti. „Jako patron, neboli ochránce, bdí sv. Václav nad tím, aby se to dále jen prohlubovalo,“ doplnil.

Ve svatováclavské legendě se tak skrývá výzva pro dnešní české politiky: „Další čeští králové měli svatováclavskou korunu pouze propůjčenou, byli pouze správci. Ten, kdo stojí v čele, má být zodpovědným správcem, nikoliv majitelem. To je výzva pro politiky v současné době, kteří si chtějí přivlastnit určitou část obyvatelstva a přivlastnit si život společnosti,“ vyzdvihl další ze symbolů sv. Václava.

Roli církve v době pandemie vnímá především v možnosti ukázat lidem, že nejsou sami. „Pomáháme, aby se necítili osamoceni a necítili strach. Když se řekne Bůh, čekají lidé zázraky, ale je to i laskavost a pomoc, která plyne od jednoho ke druhému, něco, co není úplná samozřejmost,“ poznamenal.

Přesto je naše společnost stále hodně rozdělená. Mohly by tyto kritické momenty, případně druhá vlna, pomyslné příkopy setřít? „Vytvářejme domov tam, kde bydlíme, nejen vlastní byt a vilu, máme právě ty sousedy. Pokud se bude atmosféra měnit v dobré sousedství v obcích a městech, projeví se to i na celostátní úrovni,“ věří biskup Malý.

„Spíše než strach o svou bezpečnost měli by mít lidé strach o spravedlnost,“ pokračoval Biskup. „Teď je nebezpečí, aby se lidé nenechali manipulovat. Jsou tu určitá opatření a nařízení, to někdy může vést ke stádovitosti. Je nedůstojné brát člověka jako jednotku stáda,“ zdůraznil biskup a doplnil: „Je nutné především vnášet mezi lidi naději, že není konec světa, mnoho dobrého se může dít i v této situaci. Vyžaduje to však odvahu a vynalézavost.“

Hovořil i o rozdělené společnosti v katolické církvi, konkrétně pak o napětí mezi knězem Halíkem a kardinálem Dukou. „Musejí se naučit komunikovat. Ti, co mají spor, je třeba, aby se sešli a řekli si to mezi čtyřma očima. Bohužel k tomu chybí vůle. Vyzývám k tomu obě strany, tohle mě opravdu bolí. Obecně když si někdo myslí, že jen on je ten správný křesťan. Divím se, kde ti lidé berou takovou pýchu té falešné sebejistoty? Není ani dobré, když člověk jde okamžitě se svou bolestí do médií,“ uzavřel biskup Malý, podle kterého by naopak měl mít člověk radost z pestrosti postojů a názorů.