"Měli jsme proti sobě ozbrojené bojovníky, kteří nás chtěli zabít a my se podle toho museli chovat. Měli jsme své úkoly a ty jsme plnili," říká na úvod Miroslav Lidinský s tím, že není žádný bezpečnostní expert, takže jde jen o názor člověka, který tam byl. Je moc skromný. V "Afghánu" působil od roku 2007 jako příslušník Útvaru speciálních operací Vojenské policie (SOG), zažil si tam své a přišel o nohu.

Další kmenové boje

Afghánistán je dnes už téměř celý v moci radikálního hnutí Tálibán, paštunsky a persky "studentů". Mirek Lidinský si prý po těch letech netroufne predikovat, co se tam bude dál odehrávat, ale takhle to vnímá: "Můj pocit je, že se tam schyluje ke kmenovým bojům a nějaké dohody platit nebudou. V Afghánistánu pravděpodobně propukne v omezené míře občanská válka, protože v Pandžšíru bývalý viceprezident Amrulláh Sálih se synem legendárního vůdce Ahmada Šáha Masúda Ahmadem Masúdem formují guerillové jednotky pro boj s Tálibánem. Chtějí se bránit, ale možná budou i vyjednávat. Podle mě jsou nicméně taková vyjednávání odsouzená k nezdaru. Je to na vodě."

Když si vzpomene na boje v "Afghánu", líčí je takto: "Když budu upřímný, tak jsme nejeli apriori bojovat s Tálibánem, protože Tálibán v době, kdy jsme tam byli, v podstatě pronajímal území a jen se spolupodílel na určitých bojových operacích společně se zbytky Al-Káidy. Operovaly tam i jiné skupiny. Tálibán si hodně najímal žoldáky. Osobně jsem přišel do kontaktu s bojovníky z Gruzie a Čečenska. Bojovali dobře, ale nějaké přesvědčení by u nich člověk těžko hledal. Byla to směska lidí placených za ochranu území, jako byla provincie Hilmand, protože devadesát procent opia pocházelo odtamtud. Tálibán si tyhle chlapíky vydržoval k tomu, aby bojovali proti koaličním jednotkám, které se tam snažily nabídnout demokracii a určitou kulturu života místnímu obyvatelstvu a posunout tamní hodnoty."

Tradiční hnutí Tálibán

Lidinský se v roce 2015 stal členem pravicového hnutí Úsvit - Národní koalice. A tak mu dáme provokativní otázku, jestli není Tálibán vlastně jako jeho tehdejší strana, když se snaží bránit tradiční hodnoty. "Honzo, vy mi dáváte. Souhlasím, že Tálibán jako takový chce asi prosazovat nějaké své společenské a morální hodnoty, ať už to je formou práva šaría nebo podobně. Jde o to, jak se to bude vykládat. Jestli někdo bude právo šaría vykládat moc ostře, tak z toho samozřejmě vzniknou velké hony na čarodějnice, protože všichni méně radikální budou podezřelí. Tálibán si ve svém myšlení nepřizná, že utlačuje ženské. Naše euroamerická kultura to není schopna pochopit. Je to těžké hodnotit. Nicméně se jich nezastávám, ani je neschvaluju," říká.

Když se ho ParlamentníListy.cz zeptaly na to, s kolika se tam setkal překladateli a pomocníky koaličním vojskům, odvětí: "My jsme využívali služeb překladatelů v rámci britského kontingentu, protože jsme s ním byli stále ve spojení. Při operacích na bodové cíle, které jsme prováděli za linií fronty, jsme měli určitou místní ochranu v rámci vnějšího perimetru. Dostali jsme se s místními pomocníky občas do kontaktu při úderných operacích, ale poučení od Britů znělo, nikdy jim plně nedůvěřovat. Informace se tam prodávaly jako na trhu okurky."

Vyhrané bitvy, prohraná válka?

Z Afghánistánu byli všichni koaliční vojáci evakuováni. Lze to z hlediska vojáka, který tam bojoval, považovat za prohru? Mirek to vnímá jako kovaný voják, ne jako civil. "Nebral jsem to jako válku. Tu v mém pojetí vidím úplně jinak. Jako velkou plošnou operaci, jako střet obrovských vojenských uskupení. Ale je pravda, že válka může být i boj o vesnice, který jsme vedli s Tálibánem. Bojovaly tam proti sobě malé jednotky většinou na místech, která často určil nepřítel. Šlo o přepady konvojů a tak. Takže, pokud se ptáte na to, jestli válka byla prohrána, tak podle mě to žádná válka nebyla. Bylo to plnění dílčích úkonů v rámci nějakého zadání."

Ale. To "ale" je důležité: "Pokud se ptáte na to, jestli vojáci nemají pocit, že odcházejí od něčeho, co nedotáhli do konce, tak to samozřejmě může drtivá většina tak vnímat. Každý, kdo odvede svůj kus práce, si může říkat, že to nebylo doděláno. To ale není můj případ. Je to jako kdybyste začal stavbu. První parta ji udělá nahrubo, a ostatní, co ji chtějí dodělávat, se dozví, že se stavební úřad rozhodl, že zruší stavební povolení. Je to pořád jen hrubá a neobydlená stavba, která brzo spadne."