„Teď se Izrael nachází ve šťastné dekádě, kdy je tam ten běžný život normální. Já to řeknu takovým patetickým příběhem, který zná každý, kdo se mnou byl v Izraeli. Když se jede po takové severojižní magistrále Tel Avivu, tak já tam každého, kdo jede taxíkem, upozorňuji, že tady ten mrakodrap, který míjíme, jsem stavěl já. Je to trochu nadnesené, ale já jsem tam byl jako gastarbeiter a opravdu jsem ho stavěl. V té době to byl jediný mrakodrap. Dnes jich je tam mnoho,“ prozradil Borek hned na úvod.

Izrael dnes v tuto chvíli jde ekonomicky nahoru, lidé to cítí a snaží se svou zemi zvelebit. Do Izraele přicházejí noví „osadníci“ plní entuziasmu, kteří skutečně chtějí udělat něco dobrého pro svou novou vlast, na kterou jsou hrdí.

Pokud jde o napětí mezi Izraelci a Palestinci, podle Borka dnes vláda židovského státu preferuje jen jakýsi „management konfliktu“. Izraelci dnes prý v podstatě věří, že spory s Palestinci jsou takřka nevyřešitelné. Izraelci dnes Palestincům nabízejí život na sdíleném území, což ale pro všechny Izraelce a Palestince neznamená, že jsou připraveni žít ve společném státě. Jak Palestincům, tak Izraelcům se zdá, že by se v takovém případě připravili o část své suverenity, což je pro obě strany do značné míry nepřijatelné.  „Izrael má v tuto chvíli jasně navrch,“ zdůraznil Borek s tím, že Palestinci v tuto chvíli cítí, že území, která patří jen jim, jsou od sebe oddělená a v žádném případě se nepodobají nějakému jednolitému státu.

Izraelci musejí mít na mysli i fakt, že rakety libanonského militantního hnutí Hizballáh míří na Izrael. Onen klid, který Borek popisoval, je do jisté míry jen zdánlivý.

Pár slov Borek pronesl i na adresu vztahu premiéra Benjamina Netanjahua a ruského premiéra Vladimira Putina. Netanjahu prozradil, že s Putinem jednal vždy velmi otevřeně. Otevřené jednání s Putinem považuje za přínos rusko-izraelských vztahů.  

Stranou jeho pozornosti nezůstalo ani možné přestěhování české ambasády z Tel Avivu do Izraele. Čeští politici by si podle Borka měli položit otázku, zda chtějí být v tomto kroku první a možná také osamocení. Možné stěhování ambasád je prý velmi citlivou otázkou. „Pro evropskou diplomacii je to docela zásadní věc a vypadá to, že lidé kolem (německé kancléřky) Angely Merkelové vyvíjeli tlak na rumunského prezidenta, aby neudělal něco podobného. A tipnu si, že podobné pocity by mohly mít Brusel nebo Berlín vůči Praze,“ poznamenal Borek.