Během svého krátkého proslovu, který měl původně odstartovat Johnsonovu kandidaturu na post předsedy Konzervativní strany, místo očekávaného vyjádření bývalý londýnský starosta uvedl, že „si nemyslí, že by byl schopen zajistit potřebné vedení a jednotu strany“. Proto se rozhodl nekandidovat.

Johnson se svým prohlášením přišel jen několik hodin poté, co ministr spravedlnosti Velké Británie a blízký Johnsonův spolupracovník Michael Gove oznámil svou kandidaturu.

„Goveův senzační nástup do souboje o nejvyšší post ve straně naprosto zamíchal celým volebním procesem, který do dnešního dne probíhal naprosto poklidně a směřoval k závěrečnému duelu mezi Theresou Mayovou a Borisem Johnsonem. Ministr spravedlnosti svou kandidaturou rozcupoval na kousky současný scénář politického klání a přidal do post-referendové britské politiky zcela novou dimenzi,“ píše Guardian.

Kandidatura ministra spravedlnosti je neuvěřitelně překvapivá hned z mnoha důvodů. Za prvé: Vůbec nikdo s ní nepočítal. Sám Gove přiznává: „Hned několikrát jsem sám zmínil, že o post předsedy vlády nestojím.“ V mnoha rozhovorech, které v poslední době Gove britským médiím poskytl, všechny ujistil, že na nejvyšší post nemá dostatek energie, temperamentu a dalších kvalit, pro které si tak váží Davida Camerona.

Za druhé: Přes svůj evidentní obdiv pro Davida Camerona jde do souboje jako kandidát, který stojí hlavně o „změnu“, jelikož výsledek referenda jasně naznačil, že „jsou britští občané se současnou politikou krajně nespokojeni“. Tím se tedy nevyhnutelně staví i proti svému oblíbenci Cameronovi, který je za tuto politiku odpovědný.

Nejvíce překvapivý je ovšem zřejmě jeho hlavní důvod pro kandidaturu. „Boris není schopen zajistit jednotu strany a vybudovat dostatečně silný tým, který bude potřeba pro vyplnění všech úkolů, které před námi stojí,“ vysvětlil Gove své rozhodnutí.

Ovšem ještě nedávno spolu Johnson a Gove táhli za jeden provaz, kdy se oba aktivně zapojovali do „Leave“ kampaně. Hovořilo se dokonce o „ose Johnson–Gove“. Vše je ovšem nakonec jinak.

Pro Johnsona, který se ocitl bez svého klíčového rádce a pomocníka v momentu, kdy ho potřeboval nejvíce, to znamená zřejmě nejstrmější pád za dobu jeho politické kariéry. Znenadání se stal soupeřem člověka, který o něm ví naprosto všechno. Rozhodl se tedy ze své kandidatury odstoupit.