Poukazuje na to, že žádné průzkumy veřejného mínění ani sázkaři výsledek referenda o setrvání či vystoupení z EU nepředpověděli. „Kampaň pro setrvání měla do poslední chvíle podle nich navrch, a když to týden před hlasováním vypadalo, že má exit nepatrnou převahu, vražda levicové poslankyně opět nahrála těm, kteří chtěli v Unii zůstat. Že by se „brexiťáci“ ke svému záměru nepřiznávali? Možné to je,“ připouští Tomský.

Cameron a jeho druhové prý vedli z psychologického hlediska naprosto nepochopitelnou kampaň. „Jako by neznali svůj vlastní národ,“ podotýká Tomský. Angličané jsou totiž velmi tolerantní, klidní a uměření, nesnášejí extrémy. „Řekl bych lidé se zdravým konzervativním rozumem, kteří se nedají přeháněním zastrašit. Vládní kampaň líčila život mimo Unii jako velkou hospodářskou katastrofu, což muselo v hrdých a statečných občanech budit silný odpor, koneckonců zažili už horší věci za války a nikdo se nehroutil. Když řeknete Angličanovi, že se blíží konec světa, začne se smát. Když mu však řeknete, že má poslouchat a dělat, co se mu říká, ztvrdne a začne podezírat, co se za tím skrývá. Dnes už to ví, establishment si v Bruselu vytvořil svou druhou rentu, profesní trafiku a pojišťovnu,“ píše Tomský.

Domnívá se, že katastrofický scénář rozpadu Spojeného království není příliš reálný. „Skoti se už nemohou utěšovat bohatstvím severomořské ropy jako kdysi. Ložiska pomalu končí a běží jen v amortizačním programu. Navíc odmítají přijmout formálně ‚povinné‘ euro a těžko se mohou držet britské libry bez Británie. Předsedkyně Skotské národní strany sice po plebiscitu oznámila možnost vyhlášení referenda za dva roky, to znamená po dvouletém vyjednávání vztahu s Unií (článek 50 Lisabonské smlouvy), ale všechno bude záviset na hospodářském úspěchu Británie v onom mezidobí. Chudší národy zpravidla od těch bohatších neodcházejí. Slováci by jistě v referendu rozdělení republiky odmítli. Takže uvidíme,“ píše Tomský.