„Dnes víme, že za čtyři dni Pražského povstání přišly o život tři tisíce obyvatel Prahy. Patnáct set padlo se zbraní v ruce na barikádách a dalších patnáct set bylo zavražděno ustupujícími jednotkami wehrmachtu nebo SS. Všichni hovořili o krvavé Dukle, ale ztráty během povstání byly vyšší,“ podotkl historik v úvodu rozhovoru.

Další stovky životů zachránili vlasovci – Rusové bojující proti stalinské Rudé armádě v řadách nacistických armád. Povstalcům šlo o to, aby se nacisté ve městech neopevňovali, případně, aby je nezačali ničit. Stejně tak se povstalci snažili zabránit tomu, aby si nacisté brali občany umírajícího Protektorátu jako lidské štíty.

Další životy mohli podle Stehlíka zachránit Američané, kdyby dostali možnost vyrazit povstalcům na pomoc. Mohli to udělat, ale dohoda mezi spojenci byla taková, že se Američané nesmí hnout za předem určenou linii.   

„V řadě míst spontánně proběhla povstání už po prvních zprávách o Hitlerově smrti na začátku května. Někde to ale německé jednotky zvládly potlačit. A jejich brutalita byla enormní, Němci brali rukojmí, mučili, vraždili, někdy dokonce parlamentáře, kteří přišli vyjednávat. Nechci je omlouvat, ale oni už byli vyděšení, nedařilo se jim přeběhnout k Američanům, protože měli strach ze Sovětů. Někteří zaťatí esesáci se mstili, že to prohráli. Češi jim na barikádách statečně bránili v ústupu.“

• Celý rozhovor naleznete zde.

„To vše se smíchalo, a proto bylo během těch posledních dnů války tolik obětí. Např. kolem Zelené lišky v Praze ustupující Němci systematicky házeli granáty do sklepů. Opakovaně se stalo, že se vrátili a postříleli zraněné i ty, kteří je tam obvazovali,“ doplnil Stehlík

V závěru rozhovoru zdůraznil, že v podstatě nenašel bojiště druhé světové války, kde by Čechoslováci neprolévali krev. Na východě, na západě, na Blízkém východě, a dokonce i v Indonésii prolévali Čechoslováci svou krev za svobodu své vlasti, ale vlastně světa.

„Spousta lidí se tváří, jako by český národ kolaboroval. To není pravda. Ztráty domácího odboje byly obrovské. Nemáme slavit den osvobození, ale den vítězství, protože jsme se na tom vítězství spolupodíleli,“ uzavřel rozhovor.