„Politický režim v Rusku nestojí na pevných institucionálně politických základech. V podstatě je postaven na oligarchicko-klanovém uspořádání. A toto všechno vytváří nebezpečný mix, neboť jsme svědky toho, že vnitřní boje mohou krajně destabilizovat jaderný stát, v podstatě stát s největším množstvím jaderných hlavic a s velkým vojenským potenciálem, který může být i nekontrolovatelný nebo nebezpečný. A to je něco, co nás musí zajímat,“ poznamenal.

K samotné dohodě pak Macko uvedl, že každá dohoda je možná, když v ní někdo získá něco pro sebe. „Prigožin díky této dohodě získal život, protože se mu nepodařilo to, co chtěl, a hrozilo, že by musel splnit to, co říkal, že bude bojovat na život a na smrt. Putin získal čas, řeknu to pejorativně, na ‚výměnu plínek‘, protože jeho režim se na chvíli zatřásl. A Lukašenko si našel možnost přežití svého režimu, protože nepokoje v Rusku a destabilizace situace v Rusku by pro Lukašenka znamenala existenční hrozbu. A navíc Lukašenkovi se Wagner ještě může hodit v případě, že by se mu situace vymykala z pod kontroly. Wagner má lidi, kteří dokážou udělat i tu nejšpinavější práci. Takže de facto všichni tři nakonec dospěli k této dohodě, protože všichni tři bojují o svoje přežití,“ zakončil.