Středeční projev prezidenta Václava Klause nad rakví Václava Havla si podle komentátora deníku Právo Jiřího Hanáka zaslouží ocenění noblesní. Především apel, že dílo a myšlenky prvního českého prezidenta by neměly jeho smrtí končit. „To se týká hlavně Havlova přesvědčení a naděje, že k budoucnosti České republiky patří občanská společnost, nikdy nekončící boj za lidská práva, ´zelené´ myšlení a členství ve sjednocené Evropě,“ uvádí Hanák.

Ten zároveň zmiňuje, že poctu, aniž si to uvědomili, vzdali bývalé hlavě státu i komsomolští dinosauři, kteří vyjádřili radost nad jeho skonem. „Těm duším prázdným, názorů hnojných vůbec nedošlo, že tím využili práva, které i pro ně Václav Havel pomohl vybojovat: právo na svobodu názoru, právo na svobodu slova,“ upozorňuje komentátor.

Sjednocující Evropa zažívá nejdelší mírovou dobu v historii

Ten si všímá i historické symboliky, když první republika pohřbívala svého prvního prezidenta TGM v devatenáctém roce svého trvání a taktéž i Česká republika. „Ostatky obou byly vezeny na stejné lafetě polní houfnice. Ten vojenský kondukt mne však dojal. Chyběl mi však jeden – dva gripeny, které by v patřičnou chvíli přehřměly nad Hradem. Alespoň iluze plnokrevné české armády!“ lituje Hanák.

Jiná doba a jiná situace také způsobily, že prezidenta Masaryka provázela polní armáda v přílbách, kondukt Havlův režírovala Hradní stráž. „V roce 1937 byla válka cosi očekávaného, dnes si nikdo nějakou konfrontaci ani nepřipouští. Zajisté, díky sjednocující se Evropě zažívá náš kontinent nejdelší mírovou dobu v historii,“ srovnává komentátor.

Plky o suverenitě se vrátí jen po krátké době smutku

Při pohledu na jásot některých politiků nad potížemi eura a jejich těšení na zhroucení Unie si klade otázku, co si slibují od Evropy roztříštěné do předválečné podoby. „Zeptám se později. Dnes jsou příliš zaměstnaní smutkem nad smrtí bytostného Evropana Václava Havla. Do svého krtčího díla, oblbujícího veřejnost plky o suverenitě, se pustí, až oschnou jejich glycerinové slzy. Nebude to trvat dlouho, neboť i jejich smutek je krátký,“ uzavírá Hanák.