Třicet šest schůzek za tři dny. Cítí Cichanouská únavu, nebo naopak jí to dodalo energii? „Jsem unavená. Ale v mém boji mě to nemůže zastavit. Protože vím, že každá schůzka je nezbytná, aby propustili politické vězně. Právě teď hovoříme o 407 politických vězních. Další tisícovka je ve vězení za své politické názory,“ uvedla Cichanouská.

Ta někdy pozoruje na schůzkách upřímný zájem, jindy prázdné výrazy. Do které kategorie spadá podle ní Česko? „V České republice jsem se u politiků s nicneříkajícími výrazy nesetkala. Opravdu. Všichni měli zájem. Narazila jsem na opravdovou touhu pomoct lidem v našem boji. Kampaně na podporu lidí, kteří jsou v Česku v exilu a potřebují pomoc, budou pokračovat. Prezident taky nabídl a premiér vyjádřil podporu myšlence na vybudování běloruského centra v Praze, kde by se lidé mohli scházet a diskutovat a vymýšlet nové akce na podporu solidarity. Je velmi důležité, aby takové místo Bělorusové v Praze měli. A co se týče sankcí, plně podporují myšlenku uvalení ještě tvrdších postihů. Mohou totiž zastavit režim, aby nestupňoval násilí, a naopak propustil politické vězně. V tomhle nás podporují. Požádali jsme o to, aby trestní orgány začaly připravovat mezinárodní tribunál, který shromáždí důkazy o zločinech v Bělorusku,“ podotkla Cichanouská.

A je stále těžší upoutat pozornost k tomu, co se v Bělorusku v posledních měsících odehrálo? „Vlastně ano. A to také režim chce. Všechny umlčet, aby evropské a demokratické země ztratily o Bělorusko zájem. Je to jeho strategie. My jsme ale měli i v oněch ospalých dnech mnoho schůzek. Vnímali jsme, že po celém světě vyšlo mnoho zpráv. Museli jsme ale vynaložit mnohem více úsilí, abychom na situaci upozornili. Ta kauza kolem letu hodně zvýšila zájem evropských zemí o to, co se v Bělorusku vlastně děje,“ uvedla. Podle jejích slov nejde tuto aféru vnímat bez kontextu, jde jen o vyústění toho, jak násilně se režim chová.