České zdravotnictví nejspíše nečekají žádné komfortní časy, když pětikoaliční vláda chce zdražit většinu běžně užívaných léků, míní je zařadit do vyšší, 21% sazby DPH a navrhuje také snížit příspěvky za pojištěnce zdravotním pojišťovnám, jak uvedla v konsolidačním balíčku a ve svých dalších návrzích.
Vedle těchto nových, očekávaných potíží se ale české zdravotnictví potýká ještě s jedním letitým problémem. A to, jak zajistit stálou péči postiženým či přestárlým pacientům ve svých Léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN), kteří se sice v nich vyléčí ze svých vážných neduhů, ale po propuštění pak nemají kam jít, kde by se o ně někdo dále staral. V eldéenkách, kde pak často musí zůstat, se na rozdíl od Domovů důchodců či různých podobných zařízení neplatí za komplexní péči a stát to stojí nemalé peníze. Zvláště když se v současné době populace dožívá vyššího věku. Jak se tento nepříjemný problém řeší například v nemocnicích Moravskoslezského kraje, zjišťovali redaktoři ParlamentniListy.cz.
„Problémy s následným propouštěním postižených či už nemohoucích pacientů, které jsme u nás vyléčili z jejich nejvážnějších zdravotních problémů, řešíme prakticky každý den. Je to velký a chronický problém našeho zdravotnictví, jenž se táhne už řadu let. Dříve se například zřizovala v nemocnicích tzv. sociální lůžka, kde si pacient musel připlatit. My máme to štěstí, že v blízkosti našeho zařízení funguje Dům sociálních služeb, s nímž úzce spolupracujeme, a kde podobné pacienty někdy umísťujeme. Samozřejmě občas to trvá delší dobu, než pacienta umístíme, například při přeplněnosti sociálních zařízení, ale musíme si s tím vždy poradit. Nemyslím si, že v budoucnu se situace nějak výrazně zlepší, protože nám populace v současné době rychle stárne a lidé se i dožívají vyššího věku,“ sdělil nám Marcel Frýbl, primář oddělení LDN z Ostravy-Radvanic.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán