Režisér Jan Kačer si pro vyznamenání na Hrad nešel, místo sebe poslal své dcery. „Bylo to to nejpoctivější řešení pro vás?“ zajímalo moderátorku Danielu Drtinovou. „Já jsem nedostal vyznamenání od pana prezidenta. Já jsem dostal státní vyznamenání, které mně pan prezident předával. To je trošku něco jiného,“ uvedl. „V čem je to pro vás jiné?“ položila Drtinová doplňující otázku. „Přece pan prezident mně to nedal. Dali mi to lidi, kteří to navrhli, muselo to projít řadou konzultací. Upřímně nechápu, jak jsem tím mohl projít, protože znám spoustu lidí, kteří by si to asi zasloužili víc. A že to předával nejvyšší představitel státu, to je už spíše procedurální záležitost,“ řekl Kačer.

Dlouho nevěděl, jestli je vůbec hoden takového vyznamenání. „Když jsem se radil se svými dcerami, tak mě v tom nenechaly a šly si pro to vyznamenání,“ poznamenal.

Drtinová se dočetla, že se Kačer dlouho trápil otázkou, zda na Hrad pro vyznamenání jít. Prý deset dní nespal a nejedl. „Nechtěl jsem udělat životní chybu,“ svěřil se. „Co by byla ta chyba?“ zajímalo Drtinovou. „To nevím. Dokonce se domnívám, že v tomto se nemůže člověk zachovat úplně správně. Ono to tak v životě bývá. Hledat pravdu je velmi komplikované. Nikdy nevíte, jestli jste skutečně udělal správně. Já to taky nevím,“ reagoval Kačer.

Celé video je ZDE

Drtinová se jej pak zeptala, proč nakonec na Pražský hrad nešel. „Nechtěl jsem tam dělat panáka, na kterého se kouká. Každý má právo myslet si co chce, a taky to asi dělají. Protože po tom jmenování nastalo ticho. Do té chvíle mi volala spousta lidí s různými radami – ano, ne. Takže už to není akutní a lidé asi hledají nějakou jinou senzaci. Nebo nevědí, jak se s tím vyrovnat.“

Zemana se nezříkám

Miloše Zemana zná ještě z parlamentu jako chytrého člověka s velmi dobrou pamětí. „Vážil jsem si ho velmi,“ uvedl. „Mluvíte v minulém čase,“ podotkla Drtinová. „Lidské vztahy se vyvíjejí a i on se vyvíjí. Z mého hlediska na něm vidím mnoho chyb. Že je na velmi exponovaném místě, tak je na něj víc vidět. Dovedete si představit, že byste byla zítra prezident?“ řekl Drtinové a pokračoval: „Že by se s vámi nic nestalo? Že byste nebyla ovlivněna tisícem lobbistů? Tisícem poznatků, které jste do té doby nevěděla? Kdy se na vás hrnuly šílené starosti, které jste do té doby neměla? Ono to ustát je velký problém. A když je člověk osobnost, a on osobnost je, tak se může stát, že se stane spousta chyb, které udělá. Já se ho v žádném smyslu nezříkám. Kdybych mohl, tak bych mu řadu věcí vyčetl, ale pro mě je pořád představitelem státu, kterého jsem si vlastně zvolil. Nehledě na to, že on byl jeden z těch, který nás při těch demonstracích vždycky vedl. Měl řadu báječných postřehů z doby, kdy jsme o ekonomice a politice nic nevěděli. Na tyhle věci nezapomínám. Samozřejmě nezapomínám na to, co mě strašně štve. Určitá neomalenost, určitá hrubost. I když nevím, čím je to způsobené.“

Řekl také, že novinářům příliš nedůvěřuje. „Každý novinář je rád, když má senzaci,“ podotkl.

Vyjádřil se také k zahraničněpolitickému směřování naší země. „Já si taky úplně nemyslím, že jednoznačný příklon na americkou stranu je úplně ideální. Když je člověk politik a má na starosti svůj stát, aby prosperoval, tak možná uvažuje s kým pracovat, co dělat. S kým se má spolupracovat? S Rusy ne, tam je diktátor. Na druhé straně se v Americe děje něco, čemu člověk moc nerozumí. A pak je tu obrovská Čína, která se zatím tváří politicky neutrálně. Zařídila pro svoje lidi, že neumírají hladem, obchoduje s námi....“ „Porušuje lidská práva,“ podotkla Drtinová. „Z jejího hlediska jsou lidská práva trochu jiná než naše lidská práva. Oni mají třeba lidské právo – aby se najedli a neumřeli hladem. Já je nehájím, nejsem politik. Ale není to zas tak úplně jednoduché,“ odpověděl Kačer.