Výzkumníci zjistili, že šiřitelé dezinformací často vůbec nepátrají po původním zdroji informace. Podstatnější pro ně je, kdo jim informaci sdělil. Pokud je to někdo, komu věří, kupříkladu kamarád či člen rodiny, jsou lidé ochotni věřit i nesmyslu.

„Skupinu šiřitelů jsme definovali jako jedince, kteří pravidelně sdílí obsah, který velká média, včetně veřejnoprávních, podle nich záměrně zkreslují nebo zamlčují. Šiřitelů je podle rychlé sondy odhadem kolem 5 % v populaci. Odhadem dalších 10 % populace si takové informace aktivně často vyhledává, ale pravidelně je nešíří,“ uvedli k tématu výzkumníci Nikola Hořejš, Jitka Uhrová, Michaela Trtíková Vojtková, Matěj Jungwirth a Martin Buchtík.

Prý není pravda, že by dezinformace šířili jen senioři, případně, že jde o chudší občany sympatizujícími s radikálními hnutími. Dezinformace často šíří i lidé slušně finančně zajištění, bez jasného politického vyhranění.

„Šiřitele charakterizuje to, že hledají alternativu k tomu, co považují za dominantní světonázor médií, jenž se pro ně manifestuje především skrze témata migrace, menšin a mezinárodního soupeření velmocí. Platí pro ně vysoká nedůvěra k médiím a oficiálním zprávám, ale zároveň nemají jiné mediální zdroje, kterým by silně důvěřovali a podle kterých by se orientovali,“ stojí také ve zprávě agentury STEM k výzkumu.

Někteří lidé prý šíří dezinformace jen občas, protože je šokoval např. titulek a oni chtějí upoutat pozornost svých známých, jiní lidé šíří dezinformace pravidelně. V této druhé skupině najdeme podle výzkumníků především příznivce konspiračních teorií všeho druhu.

Ale kdo dezinformace vlastně vytváří? Podle výzkumníků je to jen asi 1 procento lidí z celé populace, takže z deseti milionů obyvatel Česka asi 100 tisíc lidí dezinformace vymýšlí a sepisuje. Asi 5 procent lidí tyto dezinformace aktivně šíří a asi deset procent populace, tedy 1 milion lidí, je aktivně vyhledává.

Oněch 5 procent šiřitelů dezinformací má za to, že to, co píší, píší proto, aby hájili ekonomické zájmy svých majitelů. U dezinformačních zdrojů ekonomické či mocenské pozadí nehledají.

Mezi oněmi 5 procenty šiřitelů najdeme osamělé seniory se střední úrovní mediální gramotnosti, mladé lidi s minimální úrovní mediální gramotnosti. Další skupinou šiřitelů jsou podle výzkumu tzv. „všeználci“, kteří toho moc nevědí, jejich mediální gramotnost pokulhává, ale mají potřebu přesvědčovat své okolí, že toho vědí víc než ostatní. Další skupinu představují lidé, kteří mají pocit, že musí zachránit svět. A pak jsou tu tzv. „badatelé“, lidé, kteří vyhledávání informací všeho druhu věnují opravdu hodně času, na rozdíl od všeználků se opravdu orientují v různých tématech a chtějí to svému okolí dokázat.