Karrenbauerová měla být novou výraznou ženskou osobností CDU i celé německé politiky po plánovém odchodu současné dlouholeté kancléřky Angely Merkelové. Ta ji sama označovala jako svoji nástupkyni, obě spojoval zejména kompromisní politický styl i konzervativní společenské názory.

Na pondělní schůzi vedení CDU ale překvapivě oznámila svoji rezignaci. CDU si tak bude muset zvolit nového lídra a kandidáta na kancléřské křeslo, které se uvolní za necelé dva roky. Pozice Karrenbauerové se v poslední době otřásala stále častěji a poslední kapkou byla politická krize v Durynsku, kde CDU nebyla schopna vytvořit vládu v zemském parlamentu. Koalici pak vytvořila s extremistickou AfD, což vedení CDU okamžitě odsoudilo.

Durynská koalice sice záhy skončila, ale Karrenbauerovou to nezachránilo a začalo se spekulovat o síle CDU s Karrenbauerovou v čele. „Nebyla schopná si durynskou buňku srovnat. Ukázalo se, že je ve svém úřadu úplně ochromená a nemá žádnou podporu,“ hodnotí situaci politolog Michael Lühmann, jak informuje server Aktuálně.cz.

Karrenbauerová ztrácela podporu dlouhodobě, píše týdeník Bild am Sonntag, podle kterého její setrvání v čele strany odmítaly až tři čtvrtiny oslovených v nedávném průzkumu.

Komentátor Marian Kechlibar hodnotí celou situaci ve svém komentáři. „Stejně je zajímavé, jak někdy banální událost v polozapomenutém koutě Evropy může odhalit spoustu závažných trhlin. Nějaké Durynsko ještě před týdnem nezajímalo zhola nikoho, ani v Berlíně, ani v Bruselu, ani v New Yorku, ani v Praze. Lesnatá, malá a nepříliš bohatá zemička s pouhými dvěma miliony obyvatel měla i na německé, natož pak na světové politické scéně zcela okrajové postavení. Najednou o ní vědí všichni,“ podivuje se.

Podle něj se ukázalo, že pro CDU bylo odtržení pravého křídla její voličské základny katastrofou, za kterou platí ohromnou cenu. „CDU se ocitla ve stavu, kdy nedokáže vytvářet pravicové vlády, a chce-li se nějak podílet na moci, musí si namlouvat zcela nepřirozené partnery,“ všímá si Kechlibar.

„Co s dříve pravicovou stranou, která za merkelovské éry přišla o veškerou orientaci a místo toho, aby někam směřovala, jenom křečovitě reaguje na různé bolestivé podněty zvenčí? Kdo ji přesně potřebuje a kdo jí ještě věří?“ pokládá řečnické otázky.

Celá situace s CDU je podle něj důležitá i pro Českou republiku. „Dříve silná a sebevědomá CDU totiž ještě za Adenauera a Kohla dost zásadním způsobem zformovala tehdejší evropské struktury. Ale teď, jako prázdná skořápka své bývalé slávy, přenechává iniciativu jiným a dravějším politickým směrům,“ píše Kechlibar s tím, že případný odchod CDU z čela Německa se dotkne i sousedních zemí.