Hlavním úkolem pozorovatelské mise OBSE prý bylo monitorování toho, zda Ukrajina neprovádí ozbrojenou činnost větší, než kterou stanovuje limit uvedený ve vídeňském protokolu. Mise jela na Ukrajinu na základě dohody vlád Ukrajiny a Německa, přesto do ní byli německou stranou přizváni i lidé z Dánska, Švédska a Česka.

Přerovský měl z mise dojem, že ji ukrajinská strana bere značně formálně, protože pozorovatelům nepředávala informace o pohybech ukrajinských ozbrojených sil. Na druhou stranu pro takový postup vyjádřil pochopení, protože zjištění pozorovatelů jsou předávána všem 57 členským zemím OBSE. Členem této organizace je přitom i Rusko.

Zajatý tým pozorovatelů neměl namířeno do města Slavjansku, jen na přístupových cestách k němu chtěl monitorovat, jestli neuvidí přesuny ukrajinské armády. Proto pro Přerovského bylo velice překvapivé jejich zadržení.

Muži v polních uniformách měli zřejmě výcvik speciálních jednotek

Ozbrojenci, kteří je zajali, se představili jako příslušníci Doněcké republiky. Způsob zajetí byl prý proveden velice profesionálně. Do pěti minut, kdy je zadržela první skupina ozbrojenců, přišli další, kteří kruhově zajistili prostor. Podle Přerovského by takovým způsobem nepostupovala běžná armáda, ale spíše její speciální složky. Ozbrojenci měli na sobě polní oděv ve variantě spíše pro pouštní podmínky, vyzbrojeni byli kalašnikovy a granátomety. Neměli na sobě žádné distinkce, které by naznačovaly příslušnost k nějaké armádě. Zásadně ale se zajatými pozorovateli nemluvili. „Když se kolega snažil komunikovat, jeden z ozbrojenců pouze řekl, seďte a nehýbejte se,“ uvedl Přerovský.

Po zadržení byla inspektorům provedena „důkladná osobní prohlídka“ a byli převezeni do Slavjansku, kde ve sklepních prostorech seděli na balících papíru. Zpočátku jim starosta Slavjansku říkal, že jsou válečnými zajatci. Po asi 48 hodinách se statut zadržených pozorovatelů změnil, stali se „hosty“. Ale poněkud zvláštními - spali v místnosti o rozměru osm krát pět metrů na zemi a byli hlídáni ozbrojenou stráží.