Růst popularity SPD je podle serveru z velké míry Schulzova osobní zásluha – na přímou otázku, kdo by byl lepší kancléř, mu dává přednost 50 procent, zatímco Merkelové pouhých 34 procent Němců.

Jen za první dva týdny po zjevení Schulze prý do SPD vstoupilo 4200 nových členů (tady je co napravovat, za poslední čtvrtstoletí se členská základna smrskla víc než o polovinu – z 940 na 430 tisíc). Sociální sítě zažívají schulzománii, přenesla se odtud i do velkých médií. Byla by vlastně úplně přirozená – SPD je druhá velká „lidová“ strana, a protože CDU má kancléřku už dvanáctým rokem, přišel čas na změnu. Merkelová sice zůstává populární, ale hodně se za ta léta okoukala, píše server. Přesto je prý schulzománie zvláštní a v Evropě nevídaná.

Celá ukázka je ZDE

Kometa Schulz je typově funkcionář okresního výboru, názorově jeden z nejfanatičtějších „Evropanů“ dokonce i v Bruselu, podotýká komentátor serveru Daniel Kaiser.

A upozorňuje, že v době, kdy se Amerika a Británie politicky radikálně odstřihly od levicově-liberálního paradigmatu a internacionalismu, Němci propadají kouzlu člověka, který to paradigma ztělesňuje se všemi jeho limity.

Server se pak snaží najít odpověď na otázku, kdo je Martin Schulz.

Jeho příběh prý ukazuje velmi pestrý život v ne úplně optimálních poměrech. To bývalo dřív mezi sociálními demokraty běžné, současné kádry už se tím obvykle chlubit nemohou, což k Schulzovi láká řadu tradičních socialistů.

Schulz se narodil ve vesničce Hehlrath, prakticky na hranicích Německa s Lucemburskem. Vyrůstal v bytě přímo nad místní policejní stanicí, neboť jeho otec byl policista. Začal studovat místní katolické gymnázium, kde ovšem dvakrát propadl a ze školy jej vyloučili. Sám to prý vysvětluje tak, že školu zanedbával kvůli fotbalu, který hrál a snil o tom, že bude profesionálem v bundeslize. Po vyhazovu ze střední školy se začal učit na knihkupce. Výuční list má, maturitu nikoliv, a proto se nikdy nemohl ucházet o přijetí na žádnou vysokou školu.

Během dospívání Martin Schulz také propadl alkoholu a řetězily se další problémy. Vše vyvrcholilo tím, že se ve čtyřiadvaceti letech pokusil o sebevraždu.

Pak se dal na politiku, byť zpočátku vzhledem ke všem svým handicapům jen komunální. Dotáhl to na starostu čtyřicetitisícového města Würselen. Z něj pak v roce 1994 přeskočil rovnou do Bruselu. V německé metropoli, ať to byl Bonn nebo Berlín, nikdy nevykonával žádnou funkci. Dnes toho využívá a tvrdí, že na rozdíl od Angely Merkelové a dalších není zdeformován berlínskou bublinou. Je to trochu pikantní vzhledem k tomu, že Schulz je jeden ze služebně nejstarších eurokratů. V Evropském parlamentu, čili v bublině bruselské, strávil od roku 1994 do minulého měsíce přes 22 let. Jak ale poznamenává Daniel Kaiser, v Německu, jako snad v poslední zemi Evropy, je práce pro evropské instituce hodnocena jako bonus a pozitivní osvědčení.