Pokud bychom podlehli propagandě typu, že Evropa je naše matka, staneme se okopávanými ubožáky

Pokud bychom přistoupili na nutnost vytvořit Evropskou unii za každou cenu ve formě centralizovaného státu, musíme dle mínění publicisty přetvořit současnou sociální realitu buď tak, že obyvatelé EU: 1) přijmou identitu s EU jako podstatnou a opustí identitu se svým národem, potom je možná demokratická existence (podobně jako USA); nebo 2) rezignují na demokracii a svěří vládu nad sebou do rukou nějaké despocii.

„Vize EU je konstrukt intelektuálů a není to nic, co by vznikalo přirozeně, její konečná podoba není jasná, je to mlhavá vize. Může být uskutečněna jen jistým druhem násilí. Evropské národy společnou identitu necítí a v demokratickém celku by ty velké vždy přehlasovaly malé nebo protestující,“ je přesvědčen. 

„Vidíme, jak se všechny národy chovají sobecky a nikoliv s občanskou evropskou sounáležitostí, jak od nás odvádějí peníze do svých zemí, jak z nás dělají popelnici, směrují k nám horší zboží, jak u nás vytvářejí podřadná pracovní místa, zatímco doma prvořadá. To není nějaký zlý záměr, to je prostě docela přirozené chování, ve kterém je jasné upřednostňování svého národního zájmu,“ objasňuje. 

Pokud bychom podle něj podlehli oné propagandě, že národní zájmy neexistují, že Evropa je naše hodná matka a ochrání nás (vždyť jsme přece Evropané), tak se staneme okopávanými ubožáky tak dlouho, dokud se neprobudíme a znovu nezaujmeme nějaký národně obranný postoj (pokud budeme mít k tomu ještě sílu).

Pokusy omezit svobodu informací už probíhají

Jak však Podracký upozorňuje, EU může sloužit jako bezpečnostní orgán. „Jako takový ji uznávají snad všichni. Je zapotřebí udržovat bezpečnost jak vnější, tak vnitřní, aby nevznikaly nám dobře známé etnické a státní konflikty. To může vést k určité omezené jednotě. Pokud by se ovšem bezpečnostní faktor zneužíval k vytvoření evropského státního konstruktu (vytvářením nepřítele, který buď neexistuje, nebo je mnohem méně nebezpečný, než se vykládá), potom jde o přesahující centralismus a platí pro něj shora uvedené dva body,“ doplňuje.

Je také přesvědčen o tom, že jedině despotické vládnutí, které omezí pravdivé informace a prohloubí ideologické konstrukce, může dočasně vytvořit zdání nějakého nebezpečí, než se provalí pravda. „V současné době je ještě příliš velká svoboda na to, aby se taková konstrukce vytvořila, ale pokusy omezit svobodu informací už probíhají. Po zkušenostech s komunistickým režimem musí zamrazit, když hlavní sdělovací prostředky se prohlašují za jediného hlasatele pravdy a vykonavatele exekuce na jakýkoliv odlišný názor, který lze vždy deklarovat jako nenávistný nebo sloužící ruským zájmům (není nezávislý posuzovatel určující pravdivost),“ všímá si.

Příklad Habsburské monarchie či SSSR se může opakovat v tmavomodrém s hvězdičkami

Podracký dává příklad z historie. „Jestliže Habsburská monarchie byla vytvořena jako jednotný útvar pro boj s Turky, měla opodstatněnou existenci. Pokud ovšem přestala už národy chránit proti Prusku a pozdějšímu Německu, dokonce se jeho moci poddávala, přes všechny tradiční prvky a určitou identitu občanů, ztratila její existence význam jako převažující prvek sociální reality,“ popisuje. 

„Pokud převažovalo v SSSR komunistické myšlení, byl tento útvar potřebný, protože okolní tzv. svobodný svět byl nebezpečím. Jakmile se komunismus přežil, většina obyvatel nevěděla, proč existuje, když jiné systémy lépe fungují, přestal být okolní svět nebezpečný a naopak se stalo nebezpečné centrum v Moskvě, které vykonávalo jakousi koloniální moc nad ostatními republikami. To se může samozřejmě opakovat v tmavomodrém s hvězdičkami,“ domnívá se.