„Zatímco od sametové revoluce v roce 1989 klíčový ekonomický ukazatel, hrubý domácí produkt (HDP), plynule rostl, už pět let po vstupu do EU se tento růst zastavil a už nikdy znovu neobnovil v původním tempu. Souběžně se měnila struktura našeho průmyslu. Pokud jsme nyní považovaní za exportní ekonomiku, je to hlavně z důvodu automobilového průmyslu. Jakékoli snížení spotřeby automobilů je ale pro naši ekonomiku rizikové. Proto jsme ekonomicky závislými na rozhodnutí německých automobilek a zprostředkovaně i na německé politice jako celku. Pokud dojde k útlumu prodeje aut, bezprostředně to pocítíme na poklesu HDP. Příliš velké zaměření obchodu na členské státy EU je také dlouhodobým rizikem, které nám neumožňuje svobodná politická rozhodování bez ohrožení pracovních míst. Proto je třeba tuto jednostrannou závislost zmenšit a víc posílit vnitřní soběstačnost v mnoha ohledech, abychom nebyli závislí na dodávkách klíčového zboží a rovněž potravin zvenčí,“ poznamenal Vích.

U zadlužení veřejných financí je situace podle jeho slov také tristní. „Přestože jsme byli donedávna jednou z nejméně zadlužených zemí EU, i tak letos státní dluh dosáhl ohromujících dvou bilionů Kč. Pro srovnání, výdaje státního rozpočtu na celý rok 2021 činí 1,89 bilionu Kč (což nemusí být konečný stav vzhledem k letošním covid turbulencím). Upozorňuji, že předpokládané příjmy státního rozpočtu (které nemusejí zahrnovat všechny krachy firem a snížení odvodů zaměstnanců a OSVČ) jsou pouhých 1,39 bilionu Kč. Navíc nově spoluručíme za tu obrovskou půjčku 750 miliard eur (okolo 20 bilionů Kč), a přitom z těch peněz dostaneme maximálně 960 miliard Kč, a to ještě když budeme ‚hodní‘ (migrace, kritérium právního státu, což bude posuzovat Evropská komise apod.),“ dodal poslanec za hnutí Tomia Okamury SPD.

„I před covid krizí jsme ale dlužili nemalé peníze, ať již dovnitř státu (dluhopisy prodávané občanům ČR), tak navenek (dluhopisy a pokladniční poukázky apod. prodávané jiným subjektům včetně zahraničních bank). Je třeba upozornit, že takhle se zadlužovat vypadá normální v EU, ale za normální ho nepovažuje řada jiných států, které odpovědně pečují o finanční zdraví svého státu. Jsou dokonce státy, které v předzvěsti mohutné finanční krize, která hrozila už několik let, nakupovaly masivně zlato, například Čína nebo Rusko. Ne tak Česká republika, ta ho začala vloni zcela drobně dokupovat, až teprve se jeho cena přiblížila dlouholetému maximu,“ zmínil.

Měli bychom se podle něj také pořádně zamyslet nad našimi možnostmi. „Chceme dál zůstávat v ‚partě zadlužených států‘, z nichž některé mají silnější členská práva než jiné? Jak moc se ještě chceme zadlužit, než toho začneme mít dost? Byli jsme tu před Bruselem, budeme i po něm. Kdo uteče, ten vyhraje a poslední bude platit účet a neměli bychom to být my. Pokud se ale podíváme na poslední volební preference probruselských stran a hnutí, tak to vypadá, že to budeme platit my, resp. generace našich občanů. Tak přijďte k volbám a volte jediné vlastenecké hnutí zastoupené ve Sněmovně, které hájí zájmy České republiky, a nekličkuje. Tím hnutím je SPD,“ zakončil.