Pavel Kohout ve svém komentáři v MF Dnes uvádí několik důvodů, proč by se Česká národní banka a ani česká vláda neměly hrnout do půjčky téměř 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu.

„Má jít o ekvivalent 89 miliard korun. Peníze mají být půjčeny Mezinárodnímu měnovému fondu. Další parametry nejsou jasné: úroková míra a doba splatnosti. Pokud by vyznívaly příznivě z hlediska koncepce správy portfolia devizových rezerv ČNB, pak by bylo teoreticky možné začít uvažovat o půjčce. Raději však jen začít,“ píše ekonom Kohout.

Jako druhý problém vidí účel půjčky. „Jde o záchranu eurozóny – ale jak má být technicky provedena? Půjdou peníze na úvěry problémovým státům, nebo na rekapitalizaci francouzských, španělských, italských a německých bank?“ naráží Kohout na to, že záchranný plán možná není vymyšlen účelně.

Dalším důvodem je podle Kohouta selhání evropských elit. Jako příklad uvádí scénu z posledního evropského summitu, kde se francouzský prezident Nicolas Sarkozy snažil silově prosadit daň z finančních transakcí. Nikoli ale prý z racionálních důvodů, protože londýnské banky nenesou odpovědnost za situaci v Řecku.

„Cílem prezidenta Sarkozyho bylo provést osobní naschvál britskému premiérovi Cameronovi,“ uvádí Kohout. Hned za tím dodává, že německá kancléřka Angela Merkelová je neschopná vidět problém jinde než ve veřejných financích.