Švihlíková poukazuje na to, že analýzy ČMKOS ukazují, že se Česká republika velmi nebezpečně vzdaluje úrovni mezd nejen vyspělých evropských zemí, ale že máme už sedmé nejnižší mzdy v rámci celé EU. „Za 25 let jsme se dostali na úroveň 28 % německých mezd, přičemž zhruba 80 % zaměstnanců v ČR ani této úrovně nedosahuje,“ upozorňuje ekonomka.

• Celý text je ZDE

Odbory nechtějí připustit, aby čeští zaměstnanci patřili mezi nejhůře placené v rámci EU. Neodpovídají tomu ani dosahované výsledky většiny firem, ani úroveň produktivity práce u nás.

Švihlíková upozorňuje, že jsme se dosud od pravice a jí nakloněných ekonomů, kterých je prý v naší zemi 99 %, dozvídali, že hlavním problémem ČR jsou rostoucí náklady na práci, příliš vysoké sociální pojištění doplněné hrozbou, že když budou odbory zlobit, investoři se seberou a přejdou do Rumunska, Bulharska a Bangladéše.

Upozorňuje také, že pokud by byla zohledněna parita kupní síly, mělo by jedno euro stát asi 21 Kč.

U nás převažují úvahy pologramotných účetních

Švihlíková uvádí, že „národohospodářské uvažování“ není v ČR dlouhodobě v kurzu. „Kdo z ekonomů vám řekne, že pokud nějaká země vyváží za kurz hluboce pod paritou kupní síly, dodává část svého exportu jaksi zdarma? Přežívají buď úvahy pologramotných účetních (s katastrofálními dopady na českou ekonomiku), příp. snaha stát se 17. Bundesland (rezignace na cokoliv, co by se dalo nazvat zájmem ČR a prosté kopírování německé hospodářské politiky), kdy očekávání vzestupu ekonomiky je spojováno s tak ‚progresivním‘ odvětvím, jako je těžba uhlí,“ píše ekonomka.

Odlivy zisků jsou už devět let vyšší než reinvestované zisky

Připomíná, že české mzdy tvoří k německým opravdu oněch 28 %, jak uvádějí odbory. Podle parity kupní síly to bude sice asi 40 %, ale je to pořád velmi málo ve srovnání s ekonomickým výkonem. Podle něj byl měly české mzdy dosahovat dvou třetin těch německých.

„Rozdíl v podobě 26 procentních bodů je minimálně částečně tvořen obrovským odlivem zisků ze země. Odlivy zisků jsou již od roku 2006 vyšší než reinvestované zisky a ukazují naprosto zřetelně neudržitelnost české ekonomiky. Nejde ‚jen‘ o 219 miliard odlivů. Problém je hlubší,“ píše Švihlíková a vysvětluje, že i Český statistický úřad upozorňuje, že kanálů, jak si vytáhnout z ČR zdroje, je podstatně více. A pak z ČSÚ cituje: „… poměrně velkou část investovaných prostředků si zahraniční vlastníci vybírají zpět formou dividend, ale i jinými, méně transparentními způsoby, např. prostřednictvím bezúročných půjček, prodejem předražených součástek českým „dcerám“ nebo prostřednictvím drahých poradenských služeb…“

Pomohlo by vázání investičních pobídek na výši mezd

Úřad vlády si je tohoto problému vědom a vyprodukoval kvalitní materiál Odliv zisků jako symptom vyčerpaného hospodářského modelu. V tomto materiálu mimo jiné nabádá k opatřením, která zvýší udržení zdrojů v podobě mezd na českém území. Jedním z návrhů by např. mohlo být vázat investiční pobídky, když už je používáme, nikoliv na počet pracovních míst, a podporovat tím podniky typu Amazon, ale na výši mezd.

Hledání nového hospodářského modelu ovšem komplikují nejen značná nestabilita a dynamika vnějšího prostředí, ale i uzavřenost českých elit, neochota vybočit ze „zajetých“ kolejí a řešit cokoliv dříve, než se to definitivně zhroutí. „Není se čemu divit, jak jsem už také psala, závislá ekonomika těžko vygeneruje progresivní politické elity. Nicméně můžeme alespoň hledat řešení se zeměmi, se kterými máme tento problém společný (což může být Slovensko, kde si vyčerpanost modelu uvědomují poněkud zřetelněji),“ navrhuje.

Zisky loni vzrostly o více než 12 %, mzdy jen o 2 %

Švihlíková si všímá také růstu nepoměru mezi vývojem mezd a zisků. V této souvislosti opět cituje ČSÚ: „V roce 2014 dosáhly zisky nefinančních podniků v podobě hrubého provozního přebytku 1 198,7 mld. a oproti roku 2013 byly vyšší o 131,8 mld. korun. Takovýto meziroční přírůstek nebyl zaznamenán ani za dlouhé a silné konjunktury české ekonomiky v letech 2004–2008… Také čistý provozní přebytek nefinančních podniků vzrostl v roce 2014 nejvíce v časové řadě od roku 1993… Při takto výrazných růstech zisků v roce 2014 (+12,4 % podle hrubého provozního přebytku) byl růst mezd vyplácených nefinančními podniky ve srovnání s tím skromný (+2,2 %).“

Představy, že to ještě chvíli půjde, jsou mimo ekonomickou realitu

V analýze ČSÚ najdeme i upozornění, že ČNB kromě boje proti deflaci počítala s vyššími firemními zisky ze slabší koruny jako s kanálem, který se přelije do vyšších mezd. „K čemuž očividně nedošlo,“ podotýká ekonomka.

Současná kampaň ČMKOS za vyšší mzdy tak podle Švihlíkové musí vést nejen k debatě, ale i k akci ke změně hospodářského modelu. „Představy, že to ještě tak nějak chvíli půjde, jsou mimo ekonomickou realitu a především dynamiku. Je za pět minut dvanáct,“ varuje závěrem.