Do pozice parlamentní zpravodajky pro Českou televizi se Daniela Drtinová dostala ve svých třiadvaceti letech, jen pár dní po tom, co úspěšně ukončila práva. „Ztratila jsem přehnaný ostych a přehnané pocity autority vůči tehdejším vysokým představitelům České republiky, k čemuž přispělo i to, že jsem sedávala nahoře v Poslanecké sněmovně v novinářské galerii a pod sebou jsem jako v akváriu měla všechny ty politiky, jak si četli a dělali různé věci, které by člověk ani neřekl, že může politik ve vrcholné funkci dělat,“ kroutila hlavou Drtinová. Řada politiků prý čte propagandistické weby.

Přímo jí prý politici nikdy nevyhrožovali, ale zkoušeli tehdy mladé redaktory ovlivnit. Jednomu se skutečně podařilo Drtinovou obelhat. „Pouze jednou se mi stalo, že za mnou přišel nejmenovaný politik a v podstatě mi řekl obsah zprávy, který jsem již nebyla schopna ověřit, protože jsem za pět minut šla do přímého vstupu. A tak se dostalo ven něco, co bylo v zájmu onoho politika, ačkoliv to nebyla pravda. Oni totiž v Parlamentu měli přesně vysledováno, v kolik hodin máme přímé vstupy, a věděli, že je pro nás těžké dostat se k informacím z uzavřených jednání. To se mi stalo jednou jedinkrát, pak jsem už samozřejmě vždy i za cenu toho, že zprávu nebudu mít jako první anebo ji nebudu mít do přímého vstupu, nikdy nic nepustila dříve, než jsem si to ověřila z více zdrojů – ze stenozáznamů anebo z nějakého jednání. Chybami se člověk učí,“ přiznala.

Celý text najdete zde

Sama se prý za léta práce v České televizi s nátlakem ze strany vedení veřejnoprávní televize nesetkala, nemusela čelit cenzorskému tlaku, ale další kolegové takové štěstí neměli. „Nadřízení ani nechodili k nám do kanceláře Událostí, komentářů, protože jsme byli dost ‚chráněná dílna‘. Ale později se ke mně a vůbec k nám dostávaly informace, že zatímco my jsme byli takový uzavřený svět Událostí, komentářů a Interview, tak ten velký velín byl úplně jiný svět, kde, jak jsme se později od redaktorů dozvídali, k nepřípustnému ovlivňování a cenzuře v posledních letech docházelo, a to zvláště před některými zásadními politickými událostmi,“ připustila.

Novináři by neměli občany vychovávat, varuje Drtinová

Při práci v DVTV.cz přichází do styku i s propagandistickými weby a dospěla k názoru, že lidé je čtou, aby se utvrdili ve svých názorech. Řada českých občanů není příliš otevřena diskusi. To prý však nemění nic na tom, že člověk má mozek a záleží na něm, jak ho používá. Pokud k propagandistickým webům, je to jeho rozhodnutí. Novináři by neměli v tomto směru občany vychovávat. Měli by jen poskytovat informace.

„Novináři by neměli s propagandou zápasit, protože je to vlastně jen další informační zdroj, u kterého je na individuální odpovědnosti člověka, jakým způsobem ho zpracuje, nebo ne. Velmi ctím svobodu, a proto si myslím, že tohle je o individuální odpovědnosti, že by se nemělo zakazovat nic. A novinář by se naopak měl těmi informacemi zabývat a rozkrývat je. Samozřejmě je to dlouhá cesta, hodně náročná a někdy nepřinese žádné výsledky. Novináři by ale neměli své čtenářské anebo divácké obecenstvo vychovávat. Měli by jim předávat informace, tak, aby lidé mohli sami používat kritické myšlení a aby si to našli sami. Nikoliv prvoplánově bojovat proti propagandě – „tohle nečtěte, protože…“ – ale spíše v těch lidech pozvolna nějakým způsobem pěstovat kritické myšlení, aby to třeba jednoho dne lidem nějakým způsobem sepnulo a lživé informaci neuvěřili. Rozhodně tedy jsem proti takovému tomu boji z první linie, proti označování a exemplárním metodám vyloučení, to se mi vůbec nelíbí,“ zlobila se dáma.

Evropská propaganda by mohla být velká legrace

V této souvislosti si rýpla do EU. „Mám pocit, že Evropa celkově, pokud beru Evropu jako Evropskou unii, není vůbec schopna nějakým způsobem kvalifikovaně a účinně čelit ruské propagandě, natož aby byla schopna vytvářet svoji vlastní. Mám takový pocit, že bruselská byrokracie je ráda, že je ráda, a rozhodně nic takového jako evropská propaganda, která by vůbec nějakým způsobem mohla někoho zasáhnout, neexistuje. Pokud to mám říct natvrdo – existuje z neschopnosti. Myslím, že by evropská propaganda v podání bruselských úředníků mohla být velká legrace. Ale pozor! Existuje něco jako proevropská propaganda, která funguje možná právě proto, že není řízená Bruselem a jež též trpí silným nedostatkem sebekritiky,“ uzavřela své vyjádření.