V celé řadě otázek praktické vnitrostátní politiky se Václav Havel mýlil a měl v nich pravdu Václav Klaus, píše úvodem Nantl. Klausovou nejpodstatnější historickou zásluhou je prosazení klasické parlamentní demokracie a normálního systému politických stran, který u nás ze všech středoevropských zemí vydržel relativně nejdéle. „A úplně největší výdrž z těchto ‚tradičních‘ stran má jím kdysi založená ODS,“ zdůrazňuje politik.

„I když se tedy Havel v řadě otázek mýlil, vyhrál boj o svůj obraz v dějinách – a to také zásluhou Václava Klause a jím vedených vlád, které prostě klíčové strategické problémy první dekády samostatného českého státu řešily v zásadě správně,“ dodává Nantl.

Klaus sám však prý dopadl ale přesně naopak: mohl mít v mnohém pravdu, ale obraz v dějinách prohrál. „Navíc neměl štěstí na konsolidovanou politickou scénu sledující nejen konkrétní provozní politické programy, ale také určitou základní státní ideu, a k dovršení všeho se rozešel se stranou, kterou sám založil, a sklouzl až k jisté bizarnosti,“ myslí si Nantl, že coby prezident tak ve výsledku nezanechal žádný použitelný politický odkaz ve smyslu srozumitelného apelu na nové generace občanů.

Takový politický odkaz podle něj nabízí vznik a první desetiletí samostatné České republiky. „V podstatě jde o ideu politiky, která je něčím více než ‚počítáním grošů‘, jak řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil. A symbolem toho je Havel a ‚jeho‘ éra,“ konstatuje Nantl.

Současně to označuje za antitezi současné politiky reprezentované vládou Andreje Babiše. „Optikou politických bitev 90. let to nemusí být patrné. Většině dnešní veřejnosti to však srozumitelné je. Zejména nové generaci občanů,“ píše závěrem Nantl a dodává: „Historickým symbolem éry vládnutí Andreje Babiše bude zase coby prezident Miloš Zeman.“