Přílet armádního speciálu doprovodí v Praze vyzvánění kostelních zvonů. V poledne se po celé zemi rozezní sirény. Pietní uctění padlých chystá i například Ostrava.

Dnes také vedení armády ve spolupráci s americkými veliteli v Afghánistánu rozhodne, kdy opět začnou vojáci hlídkovat kolem spojenecké základny Bagrám. Armáda chce, aby se tak stalo v řádu několika dnů.

O tom, že mise má smysl, se rozhovořil pro MF Dnes generál Jiří Baloun. Podle jeho slov si čeští vojáci v NATO díky působení v Afghánistánu udělali dobré renomé.

Baloun pro MF Dnes ještě stále nemohl detailně popsat, co se stalo. „Stále se to vyšetřuje a podléhá utajení. Bylo to napadení sebevražedným atentátníkem na velmi krátkou vzdálenost ve velice složitém terénu. Místo bylo z obou stran ohraničeno hliněnými zdmi, jež oddělují pole. Byl to velmi úzký prostor, kde museli vojáci sesednout z obrněných aut. Když na vás zaútočí sebevražedný atentátník s výbušninou, je to z hlediska síly asymetrický střet a nemá standardní řešení,“ poznamenal Baloun s tím, že k pochybení nedošlo. 

Zda se nyní způsob práce změní, se vyhodnocuje. „Nemáme poznatky o tom, že by došlo k nějakým nesrovnalostem či pochybením, čili nepředpokládáme, že se standardní postupy budou měnit. Samozřejmě je o tom zatím předčasné hovořit,“ sdělil také Baloun.

Na letišti v pražské Ruzyni pak bohoslužbu za trojici padlých vojáků odslouží hlavní armádní kaplan Jaroslav Knichal. 

„Předání zprávy o úmrtí se dá charakterizovat jako balancování na ostré hraně, protože vůči vám směřují dvě poměrně různorodá očekávání. Nejbližšími pozůstalými zemřelého jste vnímán ve dvou rozdílných rovinách. Zaprvé jako úřední osoba, představitel našeho státu a jeho resortu obrany, od kterého se očekává vysoce korektní, obsahově a věcně správné jednání, předání zcela jednoznačných a platných informací a poskytnutí garance za průběh událostí v dalších dnech. Zadruhé jste pro ně lidskou bytostí, která je první a jedinou, jež předá zprávu, která zásadně změní jejich dosavadní život. Proto také jste první, kdo je spontánně pozván, aby ‚spoluprožil‘ a v čistě lidské rovině sdílel jejich první reakce na skutečnost ztráty blízkého člověka,“ popsal Knichal. 

Zároveň dodal, že cokoliv bolestného v lidském životě nikdy člověk nesmaže. „Přijdou momenty, kdy se vám to vrátí. Celý život se s tím učíte žít. Není to tak, že vyslovíte větu a pozůstalí jsou rázem v pořádku. To nelze. Tato bolestná zpráva změní život rodiny,“ poznamenal s tím, že pozůstalí vždy chtějí vědět, jak celá tragická událost proběhla. 

„Armáda je jedna rodina. Ačkoliv třeba dotyčného neznáte konkrétně, vždy vás tragická událost zasáhne. Šlo o kolegu, který obléká stejnou uniformu, byl v zahraniční operaci, tak jako vy. Umíte si představit prostředí, ve kterém se bolestná událost odehrála. To vše nás spojuje a činí nás solidárními s rodinou zemřelého,“ uzavřel Knichal s tím, že vojáky vždy takováto událost stmelí a zdravě nabudí.