Přibližně po roce od představení předcházející publikace (Konec velkých prázdnin) pokřtil spisovatel Pavel Kohout na tom samém místě, v prostorách paláce knih Luxor na Václavském náměstí, další knihu s názvem „To byl můj život?“ Kniha o téměř devíti stech stranách představuje třetí a opětovně revidované vydání Kohoutových memoárů.  

Křtu se zúčastnila Kohoutova dcera a rovněž spisovatelka Tereza Boučková a současný šéf Úřadu vlády a Kohoutův dlouholetý přítel Radek Augustin.

„Každý život se odehrává v nějaké době a ten tátův vystřídal různá období,“ uvedla k vydání knihy Kohoutova dcera Tereza Boučková (publikace Rok Kohouta, Šíleně smutné povídky a další).  

Kohoutovy memoáry To byl můj život? obsahují autorovy vzpomínky na roky 1928 až 1979 a 1979 až 1992. Součástí je i text Předběžná bilance z roku 2011 a autorův dovětek z letošního roku tzv. Post Scriptum. Kohout v publikaci komentuje události ze svého života a zasazuje je do kontextu životního příběhu muže, který prožil nástup komunismu, nucený exil a následně i návrat do vlasti. Tu knihu napsal člověk jen o deset let mladší, než je Československo, zmínila během křtu Boučková.

• PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR O MIGRACI S PAVLEM KOHOUTEM.

A vzhledem k tomu, že se křtilo v prostorách knihkupectví na Václavském náměstí, došlo i k otázce přímo „na tělo“, a sice, jaké vzpomínky, potažmo asociace v souvislosti s touto lokalitou Pavel Kohout má. „Každý normální Pražan se se svými láskami scházel pod ocasem sv. Václava,“ svěřil se Pavel Kohout se svými vzpomínkami.

Na další otázku moderátorky, kterou epochu českých dějin by si pro svůj život vybral, kdyby mohl, Kohout přímo neodpověděl. Naznačil ale, že považuje za velmi významný rok všeobecné mobilizace v Československu 1938. A jak se svěřil, chtěl by se dožít doby, kdy budou lidé opět chtít bránit vlastní zemi.

Podívat se přišel i Karel Schwarzenberg (Foto: Jonáš Kříž)

A jelikož Kohout oslaví 20. července devadesátiny, došlo i na dotaz moderátorky, kde bere pro psaní knih vitalitu a energii. Podle spisovatele za to mohou „geny“. Kohout posléze s lehkou nadsázkou uvedl, že za tím může být i něco dalšího, a sice, že denně pije asi litr odrůdy vína Veltlín a Modrý Portugal z jedné konkrétní vinice, a to, jak vyplynulo z jeho slov, velmi dlouho.

Další dotaz, tentokrát z publika, pak směřoval k tomu, jak knihu dostat i k mladým lidem, kteří podle vyjádření tazatele se čtením skončili někde u knižní série Harryho Pottera.

„V každé generaci jsou lidé, co nečtou. Já s tím problém nemám,“ odvětil spisovatel. „Mám výhodu, že jsem již podruhé v čítankách. Poprvé jsem v nich byl v 50. letech. Ti, kteří čtou, si nás najdou, a ti, kteří nás číst nebudou, tak ať jim pomůže pánbůh,“ zavtipkoval Kohout.

Memoáry Pavla Kohouta (Foto: Jonáš Kříž)

Pavel Kohout prošel během své autorské existence výrazným osobním vývojem. Od přesvědčeného komunisty, přes postupné vystřízlivění a účast na pražském jaru v roce 1968 dozrál až v ostrého odpůrce komunistického režimu. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Katyně, Konec velkých prázdnin, Nápady svaté Kláry, Kde je zakopán pes, Hodina tance a lásky nebo dramata August, August, August  a Taková láska. 

Tereza Boučková a Pavel Kohout (Foto: Jonáš Kříž)