Jaromír Soukup na začátek připomenul smrt Vlasty Chramostové. Prohlásil, že herečka byla významnou osobností české kultury, umělkyní, která svou kariéru spojila s Vinohradským divadlem a zahrála si také v proslavených filmech jako Spalovač mrtvol a Je třeba zabít Sekala. Dodal, že životní osud Vlasty Chramostové by vydal na velmi dramatický román, a zmínil, že herečce zemřel malý syn, a i když to prý nechtěla dát najevo, tak těžce nesla i příkoří způsobená socialistickým režimem poté, co podepsala jako jedna z prvních Chartu 77. „A ve svých politických a životních zásadách a principech byla důsledná a za to jí samozřejmě patří úcta a poděkování, ona byla jedním z lidí, kteří se za socialismu rozhodli politicky angažovat.“

Pak ovšem Soukup přesedlal na kritičtější notu. „Já myslím, že pro současnou politiku je zcela příznačné, že stačilo jenom pár hodin od její smrti, aby někteří politici a novináři začali tančit na jejím hrobě. K její smrti se vyjádřil i předseda Ústavního soudu a takový začínající politický aktivista, Pavel Rychetský.“ Pak citoval Rychetského slova o tom, že si Vlasta Chramostová zaslouží pohřeb se státními poctami. S čímž souhlasil. „Ale asi nejen já tam vidím jistou návaznost a konfrontaci s pohřbem mistra Karla Gotta. Který si podle mého přesvědčení zaslouží naši největší úctu, tedy pohřeb se státními poctami. Ale podle pana Rychetského, z toho, co jsem pochopil, si to Karel Gott nezaslouží, ale paní Chramostová ano. Protože se Karel Gott neangažoval, zatímco paní Chramostová se angažovala.“