Na serveru Echo24 vyšel komentář Jiřího Peňáse ke zvolení tří členů Rady České televize. Prý část občanské společnosti přijala jejich zvolení stylem, že konzervativní šachista Matocha by se dal překousnout, Xaver Veselý by se dal, sice s obtížemi, spolknout, ale Hana Lipovská je již příliš a je to na občanskou neposlušnost.

Část společnosti si úspěch těchto tří nových členů Rady vyložila jako „vítěznou ofenzivu nedemokratických a klausovsko-babišovských autoritářských sil, které postupně ovládají prostor, který byl do té doby sice také permanentně ohrožován (každá volba Rady je potenciální konec demokracie), ale přece jen to byl prostor svobodný, neboť ho víceméně drželi oni,“ napsal Peňás.

Celý článek ZDE

Dle něj to v mnohém připomíná spor, který tu byl po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Jeho zvolení si též část společnosti brala jako útok na liberálně demokratické principy. To je zvláštnost demokratických sil, které považují za demokraty pouze sebe samotné. „To je totiž klasický tautologický důkaz české demokracie, že demokracie je to, kde jsme my. Něco podobného je to, jak všichni víme, neboť se v těch zemích strašně dobře vyznáme, v Maďarsku nebo v Polsku, jejichž cestou se nyní tedy vydáváme – už asi deset let,“ uvedl Peňás.

Podle komentátora, po zvolení této trojice jako společnost nejsme tím, kým jsme byli. Je též zvláštní, že nejvíce pozornosti má právě katolická konzervativní ekonomka Lipovská. Mnozí po jejím zvolení na sociální sítě dávali příspěvky, že nyní přichází absolutní peklo. „Hororové zjevení slečny Lipovské vyhání z lůna církve bohabojného Miroslava Kalouska, který se nejspíš drží starého pravidla mulier taceat in ecclesia, žena mlčí v církvi. A profesor Halík píše, že teď už opravdu, ale opravdu nelze mlčet, teď už opravdu jde o mnohé, možná o všechno,“ uvedl komentátor, čímž narážel na výrok Miroslava Kalouska, že kvůli jejímu úspěchu hodlá odejít z katolické církve.

Dle Peňáse je tedy velmi zvláštní, že tato mladá introvertní žena dokáže ohrozit českou demokracii, to pak musí být naše demokracie velmi slabá. Avšak její oponenti odpovídají, že ona sama problémem není, problémem údajně jsou ti lidé kolem ní, že ona je prý jen zástupná loutka temných sil v pozadí.

„Tou temnou silou, kterou lze lehce identifikovat, je nám všem, až na slečnu Lipovskou, známá Jana Bobošíková, poněkud zvláštní femme fatale české politiky, která nepromarní jedinou příležitost, aby nepřipomněla svou neukojitelnou touhu vydrat se do popředí. Slečnu Lipovskou, která je s ní v jakési alianci, omlouvá v této věci snad nezkušenost mládí, naivita a typicky špatný odhad na lidi, což se stává jedincům, jako je ona, příliš oddaným světu idejí a teorií. V této věci nezbývá než přát Haně Lipovské, aby ji mámení brzy přešlo a ona odhalila, že pro paní Bobošíkovou a její padesátý šestý politicko-marketingový projekt je především ona cenným úlovkem a prostředkem, jak do věcí permanentně krafat a strkat tam svůj nenaplněný dekolt. Odhad optimisty je, že to slečně Lipovské brzy dojde a zjistí, že bez této opory, ve skutečnosti zátěže, se jí bude intelektuálně i emočně dařit lépe. Tolik můj odhad,“ sdělil Peňás.

A dodal, že je tedy namístě položit si otázku, zda je třeba se bát devětadvacetileté ženy, která své názory prokládá biblickými odkazy, sonety Shakespeara či výroky svatých. Prý na někoho takový zanícený konzervatismus může působit přepjatě, ale ti by si měli udělat test, zda jsou stejně citliví na projevy progresivistů a různých aktivistů.