Začal Sovětským svazem, který byl po dlouhá desetiletí pro vývoj v Československu zásadní, a jmenoval sovětské komunistické vůdce z druhé poloviny dvacátého století. Konkrétně s Leonidem Iljičem Brežněvem. „Na nejvyšších politických místech vydržel od roku 1964 až do roku 1982. V posledních letech na tom nebyl vůbec dobře zdravotně. Chtěl odstoupit. Ale jak to tak v politice bývá, kolem něj byli lidi, kteří na něm byli závislí. Oni chápali, že když skončí Brežněv, skončí taky. Což se jim nechtělo. Tak ho přemlouvali, aby zůstal co nejdéle,“ objasnil historik.

Po něm nastoupil na nejvyšší sovětský post Jurij Andropov. „Byl to šéf KGB, takže měl nejlepší informace o stavu společnosti a uvědomoval si, že je třeba přistoupit k reformám. Vycházel však ze své generační politické zkušenosti a reformy byly řízeny direktivně a týkaly se zejména boje proti korupci a vnitřním nedostatkům ve státním orgánech a stranickém aparátu,“ konstatoval. V rámci toho se dle Macháčka nebál zahájit řízení na lidi napojené na Leonida Iljiče Brežněva, včetně jeho dcery Galiny. Andropov na tom však nebyl zdravotně moc dobře, a tak ho po jeho brzkém úmrtí vystřídá Konstantin Černěnko, který na tom zdravotně už vůbec nebyl dobře. „Patřil k brežněvovské garnituře a reformním postupům nepřál,“ upozornil Macháček.

Nástup Gorbačova a jeho lidí inspirovaných částečně pražským jarem

Černěnko umírá v březnu 1985 a je vystřídán úplně jiným typem a generačně mnohem mladším Michailem Sergejevičem Gorbačovem. „Patřil ke skupině Jurije Andropova, ten si ho představoval jako svého nástupce, ale nedokázal to tehdy prosadit,“ uvedl. Gorbačov se obklopuje lidmi, kteří byli kolem Andropova, někteří dokonce v šedesátých letech pracovali v Praze a nasákli československým reformním procesem nazývaným pražské jaro.

Hlavní problém Sovětského svazu a potažmo i celého východního bloku bylo technologické zaostávání. „V osmdesátých letech byl ve Spojených státech prezident Ronald Reagan. Zvolil konfrontační politiku, o Sovětském svazu mluvil jako o říši zla a dával velké peníze na zbrojení. Aby byla udržena rovnováha, Sovětský svaz je musel dávat taky. Tolik peněz ale neměl a ty mu pak chyběly,“ vysvětlil historik s tím, že v té době také poklesly ceny ropy, která byla jedním z důležitých vývozních artiklů Sovětského svazu.

Na tento vývoj reagoval Gorbačov a jeho lidé perestrojkou (hospodářskou přestavbou) a glasností (demokratizací veřejného prostoru). „Otevíraly se do té doby tabuizované otázky, intelektuálové se mohli svobodněji vyjadřovat. Ale hospodářská přestavba nebyla nijak sofistikovaně promyšlená. Spíše to bylo formou pokus omyl,“ domníval se.

V souvislosti s přestavbou se začal v Sovětském svazu přehodnocovat i vztah k východnímu bloku. „Týkalo se to hodně ekonomiky. Sovětský svaz se v rámci RVHP snažil aplikovat tržní ceny v obchodu mezi jednotlivými zeměmi. Protože ceny byly v té době silně podhodnocené. Zavedli to, ale co se stalo. Zjistili, že jednotlivé státy nejsou schopné platit a bylo to všechno na dluh. Jediným státem, který platil, bylo Československo, ostatní nikoliv,“ konstatoval.