V publikaci nalezneme například tvrzení, že Němci při útoku na Sokolovo ztratili jen osm mužů. I ten, kdo nikdy nesloužil v armádě ani jako voják základní služby, si uvědomí, že pokud je na jedné straně přibližně 400 mužů podpořených desítkami tanků a obrněných transportérů, kteří útočí proti asi dvěma stovkám zakopaných a připravených vojáků, v tomto případě Čechoslováků vyzbrojených nejmodernějšími a plně automatickými puškami Tokarev vz. 40, navíc posílených dělostřelectvem, nebude mít útočící strana jen osm mrtvých, jak uvádí publikace. 

„Pokud ten mladý autor neinterviewoval ani jediného žijícího pamětníka – účastníka bitvy, nesplnil zásadní podmínku orálního výzkumu historické tematiky a jeho práce je z tohoto hlediska bezcenná. Jeví se mi to celé jako snůška nesmyslů, což ovšem lze u tak mladého autora předpokládat,“ komentuje knihu předseda vlivné okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Jiří Jaroš s tím, že stále žije kolem desítky veteránů boje u Sokolova. „Tak se ovšem nedá historicky pracovat. Z mé univerzity by ho vyhodili od státnic i za takovou seminárku, neřku-li ročníkovku či diplomku. Možná by obstál na Google-Universität Pilsen,“ dodal s ironií válečný veterán. „Ale vážně; kdyby pracoval seriózně, musel by ověřit jejich kmenové vojenské listy, pokud se dochovaly. Ale ani za této situace nemůže prohlašovat, že německé ztráty u Sokolova byly osm mužů,“ nechápe Jaroš stejně jako tvrzení ve zmíněném textu, že československé ztráty byly způsobeny nezkušeností našich vojáků. Mezi nimi totiž byla řada těch, co už na jaře 1939 bojovali proti Maďarům na Podkarpatské Rusi nebo ve Španělsku jako interbrigadisté. 

Byl jsem na bojišti, pan Schwarzenberg ani Klůc asi ne

S předloženým vykreslením bojů u Sokolova nesouhlasil ani známý historik a spisovatel Jaroslav Čvančara. „Co se týče samotné bitvy u Sokolova, mladí publicisté na toto téma sice „boří mýty“, ale většinou vytvářejí mýty nové,“ hodnotí úroveň publikace placené Schwarzenbergem historik Čvančara. „Přesné statistiky, kolik Němci měli v tomto prostoru padlých a raněných, se lze dozvědět ne z nepřesných údajů kdesi na pomníku či na hřbitově, ale jedině pečlivým bádáním v německých a ruských archivech. K tomu, pokud vím, nedošlo. Když jsem byl před několika lety osobně na tomto bojišti, k mému nemalému překvapení místní ukazovali na místa, kde údajně ještě dnes leží v zasypaných jamách někteří Čechoslováci, ale i Němci. Byl tam i autor nebo ti, co mu umožnili knihu vydat? Tak jaképak nesmysly s hrstkou německých padlých?“ řekl Čvančara ParlamentnímListům.cz. Dlužno dodat, že Klůcovu knihu podpořilo kromě Schwarzenberga dalších devět českých poslanců či senátorů včetně Tomáše Zdechovského z Evropského parlamentu nebo místopředsedy Sněmovny Petra Gazdíka. 

„ Ano, Sokolovo se čs. vojákům přes urputné střetnutí s přesilou německých pancéřových sil ubránit nepodařilo. Samotný boj trvající bez přestání 24 hodin nepřinesl a v podstatě ani nemohl přinést strategický či taktický vojenský úspěch. Za dobytí Sokolova ale nepřítel zaplatil nejen ztrátami, ale tím nejdůležitějším – časem. Neměl totiž potom již čas a sílu pokračovat v útoku přes řeku. Kdo dnes ví například, že des. Karel Kománek jako obsluha těžkého kulometu v kulometném hnízdě dokázal chladnokrevně nechat kolem sebe přejet první vlnu německých tanků a na malou vzdálenost poslat na onen svět několik nepřátelských samopalníků? Neustoupil a padl až po vyčerpání bojových prostředků. A co nadlidská práce všech těch čs. spojařek a zdravotnic? Vynesly z deště střel sokolovského pekla řadu zraněných. Desítky Čechoslováků byly za boj u Sokolova vyznamenány Československými válečnými kříži 1939 a Čs. medailemi Za chrabrost před nepřítelem,“ připomněl odvahu Čechoslováků Jaroslav Čvančara. Připomněl také brilantní práci radisty čs. praporu německého původu Kurta Markoviče, který zachytil německý rádiový rozkaz k soustředění sil k dalšímu útoku na Sokolovo. „Po včasném dešifrování udaného prostoru se jeho zásluhou podařilo dvě minuty před zahájením útoku celé nepřátelské soustředění rozbít sovětským dělostřeleckým palebným přepadem,“ dodal historik Čvančara. 

Komu prospívá přepisování dějin?

Se závěry těchto respektovaných osobností souhlasí i místopředseda ČsOL Milan Mojžíš, jinak velitel tankové roty Aktivních záloh české armády. „Nevím, co si o tom mám myslet. Komu tím pan Klůc prospěje? Vypracováváme odbornou studii, ve které mimo jiné uvedeme na pravou míru i všechny lapsy této knihy,“ řekl ParlamentnímListům.cz Mojžíš. Situace je podle něj vážná ale z toho důvodu, že budoucí generace se budou pochopitelně při studiu dějin řídit převážně nejnovějšími odbornými publikacemi. „Tedy i tímto dílem, jehož autor zcela zřejmě nezvládl práci s historickými materiály. Jenže to naše děti už vědět nebudou. Co si ale o obětech a bojovém umu našich předků pomyslí? Že to byli neschopní břídilové a zbabělci?“ uvedl Mojžíš. Také doplnil, že situace byla po vydání knihy v řadách ČsOL napjatá do té míry, že někteří členové legionářské obce uvažovali o demonstrativním spálení této knihy za účasti médií. Jak ParlamentníListy.cz zjistily mezi členy ČsOL, řada z nich se bude podle toho, která partaj vydání knihy „Sokolovo – ve stínu propagandy“ podpořila, rozhodovat v blížící se sérii voleb v České republice. To může nahrát politickým stranám stojícím zatím mimo šik etablovaných partají.