Lahoda mluvil o tom, jak se po odjezdu sovětských vojsk vyrojila celá řada legend o tom, co zde vlastně všechno bylo. Raketová sila, desetipatrové bunkry, jaderné zbraně. Lahoda se rozhodl tyto fámy prověřit. Když prozkoumával s kolegy prostory v Ralsku, říká, že bunkrů našli jen málo, protože je Rusové prý maskovali a zasypávali. Lahoda také zmínil, že lést do podzemí vyžaduje opatrnost, protože nemohl vědět, co se tam nachází. Prostory mohly být dokonce zaminované nebo v nich mohl být sklad jaderného paliva. V devadesátých letech, kdy expedice proběhla, navíc nebyly ani letecké snímky, mapy ani mobilní telefony.

Pak přešla řeč na krycí akci Javor. Krycí akce Javor byla podle Lahody určena k výstavbě tří speciálních objektů na území Československa, kde měly být uloženy jaderné zbraně. Plán údajně vznikl ještě před příchodem ruských vojsk, uvažovalo se o tom prý už od roku 1962 a souhlas k výstavbě dala československá vláda až v roce 1965. Jenže k tomuto souhlasu podle Lahody patřil i dovětek, že až budou sklady hotové, tak přijede speciální sovětská brigáda, která je bude hlídat. Českoslovenští politici prý tuto možnost neuvítali, takže výstavbu zdržovali. Podle některých historiků pak invaze z roku 1968 byla jen záminka pro rozmístění jaderných zbraní. Objekty prý byly sofistikované a měly vydržet zásah atomové pumy o síle až 3 megatuny a kapacita jaderných hlavic byla údajně 80 kusů na jeden. Co se týče výzbroje, prý se můžeme jen dohadovat, ale mělo se jednat o hlavice raket SCUD, dále munice pro jaderné dělostřelectvo.