Jako hosté se zúčastnili Lída Rakušanová, zpěvák Jaroslav Hutka a Češka, žijící dlouhodobě v Norsku, Běla Granm Jensen. Téměž dvouhodinové akce se zúčastnila padesátka lidí vesměs středního věku.

Organizátor Jaroslav Svejkovský z Paměti národa si hned na začátku nebral servítky a seznámil přítomné, komu pomohla migrantská krize a rétorika: „Pro fašisty, komunisty, tak i pro zemanovce, kterým to téma pomohlo vyhrát prezidentskou kampaň. Problém to musí být, když vyhrál volby na všech stupních i tam, kde bychom to vůbec nečekali. Vyhrál i v zemích, kde bychom čekali určitou dávky ochrany před tímto tématem, protože společnost se s tím vypořádává. Není to problém jen České republiky, ale celoevropský a je třeba se s ním nějak popasovat, pojmenovat jej a říci si, jestli se s tím problémem můžeme nějak vypořádat, pokud to nějaký problém je. Všichni pozvaní hosté byli emigranty, jsou symboly vystupování a boje proti totalitě a proti komunismu,“ ocenil přítomné.

A pokračoval: „Paní Jensen se snažila v Afghánistánu, v Bosně, kam se snažila vozit sanitky a pastelky, aby i v těchto hrozných zemích zažili něco dobrého. Jaroslav Hutka je také symbolem toho, co znamená boj proti komunismu. Byl donucen emigrovat. Venku si zachoval stejnou tvář, jakou má dnes, což není tak obvyklé. Zůstal nám symbolem naděje, kdy jsme se do roku 1989 nemohli vůbec vyjadřovat svobodně. Jeho písničky nám dodávaly naději. Zůstal pořád svůj, má názory, které nejsou spjaté s politickou elitou,“ uvedl dalšího přítomného. A nezapomněl ani na známou novinářku: „Lída Rakušanová je pro nás symbolem dobrých zpráv do roku 1989 a pravdy, které dále nosí po návratu do Československa a pak v České republice.“

Burani běloši

Rakušanová se hned ujala slova: „Uprchlickou krizi vnímám jako velký problém Evropy a vyspělejšího světa, protože se týká i Austrálie, Japonska, Spojených států. Toto století je ve znamení velkého přesunu obyvatelstva, který se ještě zhorší, až na nás dopadnou klimatické změny. Dopadnou na oblasti, které jsou hodně zalidněné. Bez jasných pravidel to nejde. Když se nepřipravíme, nebudeme se tomu vyhýbat, nezavážeme si oči a uši, tak se z toho nedostaneme,“ varovala přítomné.

Hutka ji doplnil slovy: „Je to krize bělošského myšlení, neschopnost přijmout svět, jaký je. My tady ve východní Evropě, když už jsme se stali mozkem proti imigraci, nejsme schopni akceptovat život na této zeměkouli. Že se lidé budou stěhovat, jako se vždycky stěhovali, to je normální. Teď se z toho stal politický problém jakéhosi superohrožení, do kterého se ještě matlá náboženství, ale to je taková naše buranská nepřipravenost přijmout, pomoci, poučit se z jiných kultur. V té izolaci, do které se čím dál více uzavíráme, i psychicky a politicky, budeme degenerovat.“