Příkazy a zákazy se stále častěji stávají součástí života lidí v demokracii. Stát jim zasahuje v „jejich zájmu“ do soukromí, a to z mnoha důvodů. Například se snaží chránit zdraví občanů, proto jim zakazuje pít alkohol, kouřit, solit, sladit anebo jíst tučné maso. Někdy je toho opravdu až moc.

Pokud platí zásada, že svoboda jednoho občana anebo skupiny lidí nesmí omezovat svobodu druhých, oprávněně se stále více diskutuje o morálních aspektech takových zákazů. Aktuálně například v souvislosti s připravovaným českým zákonem, který by měl zavést absolutní zákaz kouření. Na toleranci se v něm totiž úplně zapomnělo.

Odvahu a inspiraci některým nerozhodnutým českým politikům ozvat se proti připravovanému nekompromisnímu protikuřáckému zákonu může dát irský náměstek ministra zdravotnictví Finian McGrath, když ve svém nedávném vystoupení požádal nekouřící veřejnost o větší sympatie pro kuřáky.

Irsko přitom do té doby patřilo k nejvášnivějším šiřitelům absolutního zákazu kouření v celém světě. Kouřit se tam na veřejnosti nedá skoro nikde a rok 2025 vyhlásila vláda za rok, kdy Irsko prý definitivně škrtne tabák ze života svých občanů.

Irský ministr zdravotnictví navíc ve svém odvážném prohlášení neprosil jen o větší sympatie pro kuřáky, ale i o u nás ve sněmovně prokleté kuřárny, speciální prostory pro kuřáky v nekuřáckých restauracích, barech a hospodách. Kvůli kuřárnám u nás skoro padla vláda, Irsko je chce zavádět.

Na Irsko velmi odvážné prohlášení si okamžitě získalo velkou odezvu, a to nejen mezi kuřáky, ale i mezi nekuřáky. McGrath v té souvislosti připomněl například Portugalsko, Německo a Rakousko, kde soužití kuřáků a nekuřáků takto bez problémů funguje. Mezi tyto státy patří zatím i Česko, kde si restauratéři i zákazníci mohou sami zvolit mezi kuřáckou či nekuřáckou provozovnou. Nebudeme tam ale patřit po schválení nesmyslně tvrdého návrhu protikuřáckého zákona a například i po odmítnutí pozměňovacího návrhu, který počítal s prostory pro kuřáky, jež v Irsku nyní chtějí zavádět.

Irský příklad, kam podobně tvrdé zákazy vedou, by měl být nejlepší nápovědou pro naše zákonodárce, jak předkládaný zákon změnit, nebo o něm v této podobě vůbec nejednat.

Finian McGrath zopakoval v nové funkci náměstka ministra zdravotnictví své dřívější osobní názory, že také kuřáci by měli mít v restauracích svá práva a vyhrazené prostory. V nové pozici mají jeho slova ale daleko větší vážnost. „Lidé by měli mít daleko více soucitu s kuřáky, kteří se snaží zbavit tohoto zlozvyku, ale z různých důvodů se jim to nedaří,“ řekl Finian McGrath. „My kuřáci máme nebezpečnou závislost, každý den se jí snažíme vzdát nebo ji alespoň omezit, ale doposud se nám to nepodařilo, bohužel, to by ale nemělo být důvodem vyřadit nás ze společnosti,“ zdůraznil McGrath.

„Osobně cítím, že kuřáci si při snaze přestat kouřit občas dávají malé cíle. Chápu obavy lidí před zdravotními dopady kouření, ale realita je realita a stále nás kouří hodně,“ dodal. Co by upřednostnil on při boji s kouřením? Vzdělávací program, který by měl co nejdříve odradit mladé lidi od toho, aby začali kouřit, aby nepodlehli už na začátku této závislosti.