Novinářka a spisovatelka Pavla Jazairiová v rozhovoru pro Reflex.cz prohlásila, že letošní únor prožila v Indii    a navzdory koronavirové pandemii se ráda vracela domů do České republiky. V Indii prý zjistila, že se tam výrazně prosazuje právo silnějšího. Do vlaku se dostane ten, kdo má ostřejší lokty a dokáže se protlačit dovnitř. Tak to prý vypadá v praxi. A v Africe prý je toto uvažování ještě zřetelnější. „V Africe právo silnějšího platí bezezbytku,“ podotkla.

Do Afriky, přesněji řečeno ho vyprahlého Sahelu, se dostala v době, kdy tam vypukl hladomor a paní Jazairiová měla možnost nahlédnout do uvažování Afričanů. „Tam byl chlapík. Tenhleten chlapík byl mafián a on na hranicích kradl jídlo, které mělo sloužit jako potravinová pomoc. On se na těch hranicích dohodl, protože všechno bylo zkorumpované, a on to jídlo vlastně ukradl a pak je prodával. A tento člověk, ať tomu věříte nebo ne, byl velmi vážený. Protože on to dokázal, on byl silnější, ostatní uznávali právo silnějšího. A s tímhle se našinec nemůže ztotožnit. Nebo alespoň já ne,“ zdůraznila novinářka.

Se svými zkušenostmi prý také chápe, co žene Afričany do Evropy.

„To jsou prostě lidi jako vy, kteří absolutně nemají žádné výhledy. To může být člověk, který nedostal vzdělání a je negramotný, nebo je to člověk, který i dostal vzdělání a je z něj doktor, jenže tam nejsou nemocnice a on nemá peníze na to, aby si otevřel kliniku. Nemá prostě žádnou perspektivu. A takový mladý člověk, který má touhu žít a něčím se stát, který miluje život, tak se snaží z tohodle uniknout,“ podotkla Jazairiová.

V Africe prý sehrála nemalou roli i globalizace. Ta Afričanům pomohla, ale současně i uškodila. Teď se navíc i Afrika potýká s koronavirem – a tamním lidem je třeba pomoct. „Hlavně pomáhat neziskovkám, které tam vytvářejí takové malé věci. Jakože tam dělají dobré studny opatřené pumpami, které fungují a budou fungovat. Nebo pomáhají zemědělcům,“ uvedla Jazairiová. Podobné projekty dělá Člověk v tísni nebo Lékaři bez hranic.

Afriku prý bohatý svět dodnes vykrádá. Momentálně se jako největší predátor chová komunistická Čína.

„Já teďka mluvím jako svazák nějakej, ale ono je to legrační, když země, které jsou vůbec nejbohatší na nerosty, jako například Kongo, patří zároveň mezi nejchudší na světě, protože ty nadnárodní společnosti se domluví s těmi ošklivými místními vládci a všechno to tam vyplení,“ popsala situaci novinářka.  

Na druhé straně chápe obavu Evropanů z afrických migrantů, byť zdůrazňuje, že současná migrační krize je vlastně důsledkem globalizace, ale nejen to. K migraci z Afriky do Evropy dochází také v důsledku globálního oteplování a v důsledku řady válek, které se na tomto kontinentu vedly a vedou.

Z globálního oteplování má Jazairiová obrovský strach. Když prší ve chvíli, kdy pršet nemá a na polích uhnije úroda, a pak navíc neprší, když pršet má – hrozí, že svět nebude mít co jíst. Západ možná bude mít peníze, ale byť by jich měl sebevíc, nebude si za ně moc koupit potraviny, protože potraviny nebudou.

Dáma má za to, že přistěhovalci mohou svým novým hostitelským zemím také pomoct. Pokud o tom někdo pochybuje, může se podívat do Izraele, kam dorazilo hned několik přistěhovaleckých vln. A i tito noví přistěhovalci pomohli Izraeli stát se zemí, jakou je dnes. „Čím víc lidí pracuje, tak začne stavět, postupně se rozjede průmysl a rozjede se všechno. Takže se vlastně udělá konjunktura,“ uvedla Jazairiová. Když lidi vydělávají a kupují, tak hospodářství roste.

„To jen my si myslíme, že uprchlík je takovej zašmouranej lenoch, kterej nic neumí, ale to je omyl. To je absolutní  omyl,“ zdůraznila novinářka s poukazem na to, že jak v Německu, tak ve Velké Británii uprchlíci a migranti pomohli ekonomickému růstu.

„Naše odmítání migrantů vychází z dějin. My jsme vždycky byli takovou tou křižovatkou dějin, takže my se bojíme cizího. My jsme ustrašení, jsme malí, ani nemáme moře, neměli jsme kolonie, nemáme pocit síly. Teď čtu o Žižkovi, a prej to byl raubíř,“ pokračovala Jazairiová.  

Sama Jazairiová se narodila ve Francii, jejím otcem byl Holanďan, ale protože prarodiče pocházeli z Československa, tak paní Jazairiová sem jezdila i v tuhých komunistických časech. Tady začala i pracovat v Českém rozhlase, ale v 70. letech byla z komunistického rozhlasu vyhozena, neboť prý nechtěla být po vůli komunistické straně a partajní vládě. Stala se svačinářkou. Měla však možnost vycestovat za svým bratrem, byť to bylo za cenu toho, že si jí párkrát na pohovor pozvali agenti komunistické Státní bezpečnosti a lámali ji ke spolupráci. Spisovatelka se však nikdy nedala. Tvářila se prý před nimi jako hloupá dáma a komunisté jí prý časem dali pokoj.

V Českém rozhlase se seznámila s Iráčanem, za něhož se provdala. Byl to prý irácký disident a Jazairiová se prý kvůli tomu s arabskou kulturou seznamovala postupně. Protože kupříkladu v Sýrii má řadu přátel, prohlašuje, že právě Západ držel dlouhá léta u moci syrského diktátora Bašara Asada, který v roce 2011 rozpoutal válku proti svým spoluobčanům.

„Nechtějte vědět, co tam dělali s lidmi, než začala ta vzpoura proti němu,“ poznamenala novinářka.

V obecné rovině konstatovala, že ve svých 75 letech nelibě nese jistou nespravedlnost ve světě, která plyne z toho, že relativně malé množství lidí hromadí ve svých rukou obrovský majetek, ale nesmírné množství lidí je chudých. Bohatí lidé se pak dokážou ubránit např. koronaviru, ale mnoho chudých lidí nemoci covid-19 podlehne. Toto uspořádání se Jazairiové nejeví jako správné a je ráda, že se ve světě stále najdou lidé, kteří se snaží tuto nerovnováhu napravit.