Jaroslavu Kmentovi prý hýbe žlučí, jak se občas Andrej Babiš chová k lidem, kteří s ním nesouhlasí. Vyrazil proto za šéfem hnutí ANO do Nymburku, kde zrovna bývalý vicepremiér podepisoval svou knihu, a chtěl si s ním o tom promluvit. Přišel k Babišovu stánku a povídali si. Kmenta si nechal podepsat knihu.
„Nechal jsem si od něj podepsat knihy. A požádal jsem ho, aby mi do jedné napsal věnování: ‚Všem slušným novinářům.‘ On to učinil. Ale zeptal se mě: ‚To jsou kteří? Máte seznam?‘ Tak jsem mu opáčil, že ano, že tam ten seznam pak dopíšu. ‚Jsem poctěný, pane,‘ řekl, když knihu podepisoval,“ popisoval své setkání s Babišem Kmenta na sociální síti Facebook.
Došlo i na šéfredaktora serveru Fórum24.cz, kterého Babiš opakovaně označil za psychopata. Kmenta chtěl vědět, proč to šéf hnutí ANO dělal. Je snad psychiatr a pozná to? Babiš odvětil, že Pavel Šafr je nemocný člověk a na tomto názoru si trval. Pozná to prý už podle toho, že šéfredaktor serveru Forum24.cz na něj neustále útočí. Kmenta odvětil, že by Babiš jako politik měl mít nadhled.
Posléze šéfa hnutí ANO vyzval, aby příště už neposílal své odpůrce pro neurol.
„Nakonec jsem ho požádal, aby to příště už nedělal. Aby své kritiky neposílal pro neuroly. ‚Možná by stálo za to slíbit, že už to příště neuděláte,‘ řekl jsem mu. Babiš sice neochotně ale nakonec uznal: ‚Jo, určitě to neudělám.‘ Poděkoval jsem mu a odešel jsem debatovat s jeho skalními příznivci. A to je to, co vám chci tímto říct: Že slušnost má smysl. Byť můžeme mít jakékoli spory a názorové neshody, vždy to má mít nějaké meze, nějaké mantinely,“ požádal všechny čtenáře.
Jaroslav Kmenta napsal:
SLUŠNOST PROTI HULVÁTSTVÍ
Na Slovensku v době listopadové revoluce měli politické hnutí s názvem, který se mi hrozně líbil: Veřejnost proti násilí. Já bych si teď ten název s dovolením vypůjčil a poupravil ho na současné české poměry: Slušnost proti hulvátství.
Ale pěkně popořádku.
Minulý týden byl Andrej Babiš v Kroměříži a při debatě se svými odpůrci se zachoval nepatřičně, když je začal označovat za příznivce Pavla Šafra (šéfa serveru Forum 24). A dodal: „Šafr je psychopat“. Tím dal najevo, že všichni další, kdo mají podobné smýšlení jako Šafr, tedy velmi kritické vůči Babišovi, jsou vlastně psychopati. A završil to tím, že dalšího diskutujícího poslal pro prášek Neurol, který berou lidé trpící depresemi a který celkově zklidňuje a snižuje úzkost a strach.
Dost to se mnou hnulo.
Už jsem o tom na svém FB profilu minule psal. Přišlo mi to od Babiše jako totálně za hranou politického boje a slušnosti. Vyjádřil tím neúctu k názoru druhých a hlavně: podpořil ty, kdo si názorové diskuse pletou s projevy hulvátství, od nichž pak není daleko k násilí. Také mi přišlo, že tím Babiš opovrhoval lidskou důstojností druhých.
Nedalo mi to. A tak dnes, když jsem se dozvěděl, že Babiš bude v rámci své kampaně i v mém rodném Nymburce, jsem za ním zašel a snažil se ho přesvědčit minimálně o tom, aby se napříště jako politik (s ambicí dělat premiéra) vyhnul tomu, aby kastoval lidi na psychopaty a ne-psychopaty.
Toto se odehrálo dnes na náměstí v Nymburce.
Babiš tam měl svůj stánek a rozdával lidem zdarma knihu „O čem sním“.
Slušně jsem ho pozdravil. On mě taky.
„Ha, staří kámoši z Mafry přišli, dobrý den,“ řekl Babiš.
(Narážel tím na fakt, že jsem 17 let pracoval v Mladé frontě DNES, ale když ji on v roce 2013 koupil s celým vydavatelstvím Mafra, tak jsem dal výpověď a odešel jsem. Pod Babišem jsem tedy nepracoval.)
Nechal jsem si od něj podepsat knihy. A požádal jsem ho, aby mi do jedné napsal věnování: „Všem slušným novinářům.“
On to učinil. Ale zeptal se mě: „To jsou kteří? Máte seznam?“
Tak jsem mu opáčil, že ano, že tam ten seznam pak dopíšu.
„Jsem poctěný pane,“ řekl, když knihu podepisoval.
„A víte, že jste v mém rodném Nymburce?“ zeptal jsem se ho.
„To nevím. Tak to se omlouvám, to jsem nevěděl,“ řekl.
Vtípky, úsměvy. Takže dobrý.
Pak jsem ho požádal o odpovědi na pár všetečných dotazů, které jsem měl na srdci a které souvisí s tématy, na kterých pracuji (a o kterých se určitě časem dozvíte).
On nějak odpověděl, či spíše (ne)odpověděl.
No, a pak jsem ho požádal o vysvětlení, proč některé lidi nazývá psychopaty?
On se zarazil a řekl: „No, ale pan Šafr je nemocnej.“
Když si odmyslím, že je nehorázné, to o někom vůbec říkat, tak mě zarazilo, jak si může myslet, že to ví?. Tak se ptám: „A vy to víte? Vy jste psychiatr?“
Babiš: „Já to vím, že je nemocnej.“
Kmenta: „Myslíte, že je to vhodný říkat?
Babiš: „A víte o tom, že on o mně permanentně lže?
Kmenta: „Musíte mít trochu nadhled jako politik.“
Babiš: „Já mám nadhled.“
Tak jsem mu připomněl, že nadto ještě jiného diskutujícího posílal v té Kroměříži pro Neurol.
„Tak už nebudete posílat své kritiky pro Neurol?“ vyzval jsem ho.
On si na to nejdříve nevzpomínal, že by to udělal, a popíral to. „Ale já nikoho neposílal pro Neurol. Kde jste na to přišli?“ řekl.
Tak jsem mu připomněl, že je to zachycené na té debatě z Kroměříže a že je to na internetu.
Pak uznal, že si vzpomíná: „Jo, řekl jsem, ať si vezme prášky, no…“ A dodal: „On je Babišem úplně posedlý.“
(Babiš se zjevně spletl. Myslel, že pro Neurol posílal přímo Šafra.)
„Ale (o tom neurolu) jste to neříkal Šafrovi. To jste říkal úplně jinýmu člověkovi,“ upřesnil jsem.
„Tak to fakt nevím,“ reagoval Babiš.
Nakonec jsem ho požádal, aby to příště už nedělal. Aby své kritiky neposílal pro neuroly.
„Možná by stálo za to slíbit, že už to příště neuděláte,“ řekl jsem mu.
Babiš sice neochotně ale nakonec uznal: „Jo, určitě to neudělám.“
Poděkoval jsem mu a odešel jsem debatovat s jeho skalními příznivci.
A to je to, co vám chci tímto říct: Že slušnost má smysl.
Byť můžeme mít jakékoli spory a názorové neshody, vždy to má mít nějaké meze, nějaké mantinely.
Mně přijde zhoubné, když oligarcha Babiš ovládne politiku, ale nebudu z toho na nervy, protože budu muset uznat: holt, lidi měli takový názor, tak ho mají.
Samozřejmě daleko radši budu, když si to tady lidi rozmyslí a Babiše volit nebudou. Ale když se nepoučí, nedá se nic dělat. Snad jim to dojde za ty další čtyři roky, až se úplně spálí.
Ten samý přístup ale očekávám od názorových oponentů, zejména od něho jako vlivného politika. Přál bych si, aby příště nikoho neurážel, aby respektoval lidskou důstojnost a aby nebyl sprostý a neurvalý.
Babiše kritizuji horem, dolem. To jistě víte.
Ale proč bych mu měl nasazovat kazajku a odvážet ho do Bohnic?
Abyste uvěřili, že tahle pohádka má i svůj pohádkový konec, nahoře nad textem i tady dole pod ním, je naše dnešní společná fotka.
Když jsem ho o ní požádal, nejdříve tomu nevěřil. Ale ujistil jsem ho, že to myslím vážně.
Tak vstal a usmál se. Já jsem držel v ruce jeho knihy a usmíval se taky. A říkal jsem mu: „I nepřátelé by si měli umět podat ruku“.
Tak jsme si ji podali. On se usmál, poděkoval a pokračoval ve své marketingové činnosti.
A já jdu psát, protože každý děláme, co umíme. A alespoň z mé strany platí, že to nemyslím zle, nýbrž naopak.
Každý politik totiž potřebuje zpětné zrcátko a kontrolu od svobodných médií.
