Vondra v rozhovoru pro server Info.cz popisoval, jak vlastně nedávno schválená zelená dohoda vznikala. „Když nastupovala nová Evropská komise, říkala, že její cíl je 50–55% snížení emise skleníkových plynů do roku 2030, a dala vypracovat vědeckou studii, zda je to vůbec možné. Do toho ale vstoupil Evropský parlament, který je zelený jako brčál, a začal připravovat novelu klimatického zákona a nasadil tam 65 %. Když jsme to schvalovali, asi týden před tím tam konečně dorazila ta dopadová studie Evropské komise a v ní bylo, že maximum možné je 55 % a dál už to nejde. Tak parlament odhlasoval šedesát,“ odvyprávěl celý proces Vondra s tím, že Evropská rada nakonec prosadila zmíněných 55 %, která jsou nyní závazná.

Podle Vondry je to od zelených frakcí v Evropské unii licoměrnost. „Oni se všichni, počínaje tou Gretou, zaštiťují vědou, přitom ale velká část vědců upozorňuje na obrovskou nevybalancovanost té zelené dohody. My na jedné straně mocně bojujeme s uhlíkem a chráníme klima, ale na druhou stranu se nic nedělá, aby se změnilo průmyslové zemědělství, aby se ochránila biodiverzita. Reálně převažuje politika ideologie,“ má jasno Vondra.

Zelená dohoda navíc podle něj bude rozdělovat státy v Unii, protože se bude přerozdělovat bohatství a budou se měnit toky peněz a mohlo by to měnit i rozložení politické moci. „Je to velký problém jak pro nás, tak třeba pro Polsko nebo Německo. Němci jsou na jednu stranu velcí zelení hujeři, navíc si to zkomplikovali tím, že si před časem zakázali jádro, takže s tím budou mít obrovský problém a bude to drahé. Francouzi mají vlastně radost, že Němci by mohli mít s tou dohodou velké problémy, protože oni mají celý průmysl postavený na jádru, tak se těší, protože oni na tom mocensky vydělají. I malé země s potenciálem ve větrných elektrárnách na tom mohou hodně vydělat,“ dodává Vondra.

Problém rozdělení Unie na západní a východní státy se zelenou dohodou může prohloubit, protože zejména ty chudší státy budou mít velké problémy dohodě dostát. „Evropská komise v tomto dlouhodobě odvádí špatnou práci, vysvětluje to ploše a nereflektuje přirozené dělicí linie v Unii. Západ a východ Unie je velmi rozdílný,“ vysvětluje Vondra a hovoří zejména o Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku. „Dekarbonizace je kladivo, které určitě nadělá spoustu napětí,“ dodává.

Vondra poté opakuje, že dekarbonizaci je věnován až příliš velký prostor na úkor řešení toho, co přijde potom. „Zatímco oznámené změny v udržitelném zemědělství nebo cirkulární ekonomice se implementují velmi pozvolna, dekarbonizace postupuje velmi rychle. Zemědělci nebo sedláci se totiž ozvou hned – navezou hromady hnoje do Amsterdamu nebo Paříže a toho se politici bojí. V oblasti energetiky nebo automobilového průmyslu ale velké koncerny potřebují mít nějakou ekonomickou vizi do budoucna. A nyní už vědí, že jim politici svázali ruce, takže ani nekladou příliš odpor,“ všímá si Vondra.

Jenže nejvyšší cenu nakonec podle europoslance zaplatí obyčejní lidé. „Velké firmy budou mít regulované prostředí, omezí jim to konkurenci, dostanou na to peníze... jenže na konci je zákazník, který to celé nakonec zaplatí. A až se to začne dotýkat peněženek lidí, lidé se mohou vzbouřit, podobně jako když Macron zvyšoval daně na benzín a žluté vesty vyšly do ulic,“ varuje poslanec Evropského parlamentu, kde je členem výboru pro životní prostředí. 

Navíc zatím není jasně nastavené, jak bude dekarbonizovaná Evropa dále fungovat. „Nikde se tam bohužel nepodařilo prosadit jádro jako čistý zdroj, což se chystáme změnit a ukázat, že jádro může být levnější řešení než všechny slunečníky a větrníky dohromady. To je podle mě jeden z příkladů, kdy se více než realisticky postupuje na základě nějakých ideologií,“ dodává Vondra.