Kromě výročí 28. října a jeho mediálních souvislostí se dnešní přehled zajímavostí ze světa sdělovacích prostředků bude zabývat ještě Českou televizí a jejími výročními zprávami. „Zaujal mě text Martina Schmarcze pod titulkem ‚Zrcadlo a křivá huba. Spor o ČT je bojem o charakter společnosti‘. Tenhle velice dlouhý komentář docela přesně vyjadřuje duševní stav autora a zároveň velmi podivuhodný duchovní stav naší společnosti a tzv. společenských elit. Pan Schmarcz nám v něm sděluje, že spor o Českou televizi je sporem politickým, nikoli sporem o hospodaření – což má pravdu, ale on to určitě myslel trošku jinak, než si to myslím třeba já – a že Česká televize je garantem naší liberální demokracie. Doslova říká: ‚Když máš křivou hubu, nezlob se na zrcadlo. Veřejnoprávní média s propracovaným systémem kontroly, který neumožňuje se příliš odchýlit od převládajících trendů, jsou velmi přesným odrazem stavu společnosti‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Právě formulace „neumožňuje České televizi příliš se odchýlit od převládajících trendů" se mu moc „líbí“. „Které trendy to však jsou, nám pan Schmarcz nezjevuje. Kdo si pamatuje televizní krizi z konce roku 2000, ví, že pan Schmarcz byl jednou z dominantních figur, ne snad co do výšky, ale co do hlasitosti té stávky. Dokonce se tím v článku chlubí a doslova říká: ‚Jsem autorem motta o boji za svobodu slova z doby krize v České televizi‘.

Nevím, jaké motto má na mysli, nebo jde jen o to tvrzení, že se bojuje o svobodu slova, to je koneckonců úplně jedno. Každopádně to byla jedna velká politická lež. A na té politické lži stojí Česká televize a většina českého mainstreamového mediálního světa do dneška. O žádnou svobodu slova nešlo, ale pouze a jen o peníze pro rozdělování mezi producenty. Tehdy říkal docela vtipně Zdeněk Šámal ‚tvůrčí skupina umělčík-tunelář‘, což by dnes už nezopakoval. Možná i proto, že dnes patří k tomu systému,“ vysvětluje mediální analytik.

Za Janečka dávala ČT ještě prostor všem, kdo měli k věci co říci

To považuje za svobodnou volbu nynějšího šéfa zpravodajství ČT a nechce ho z ničeho vinit, „Avšak tuhle charakteristiku si pamatuji, je jeho a já mu to autorství velice rád přenechávám. Zevnitř televize o nic jiného nešlo. Zvenčí, vzpomeňme si, šlo o boj ve volbách poražené Unie svobody, lidí jako Marvanová a Ruml, proti ve volbám zvítězivším stranám opoziční smlouvy. Aby to nebylo tak jednoduché, tak v jedné z těch vítězných stran – v ČSSD – byla Špidlova frakce tou pátou kolonou, která způsobila, že zaměstnancům ČT zůstala Česká televize ve vlastnictví a Parlament kapituloval. Od té doby máme Českou televizi takovou, jakou máme. Nějaká léta poté to nebylo ještě tak dramatické, dokud tam seděl Jiří Janeček nebo František Lambert, tak do toho bylo ještě trochu vidět a i ta televize se trochu snažila aspoň tu a tam chovat jako médium, které dává slovo skoro všem, kdo mají co říci. Ovšem to už je samozřejmě dávná minulost,“ uvědomuje si Petr Žantovský.

Martin Schmarcz se řadí ke žhavé liberálně-demokratické současnosti a nepochybně se cítí být velmi oprávněn posuzovat, udílet knížecí rady na všechny strany, kritizovat politiky a kdekoho. „Při té příležitosti musím vzpomenout, že po té televizní krizi naskočil do politické vany a stal se poradcem předsedy ODS a pozdějšího premiéra Mirka Topolánka, což zarazilo nejen mě, ale mnoho jiných lidí, kteří to pozorovali několik let předtím, protože Schmarcz byl jedním z těch, kteří už z dob angažmá u Josefa Kudláčka v Českém deníku nenechal na ODS nikdy nitku suchou. A najednou si z něj šéf ODS udělá hlavního fámula. To jsem tehdy panu Topolánkovi velmi přátelsky vyčetl. Díval se na mě, jako že vůbec nerozumí, o čem mluvím. Ale věděl, že si potřebuje udržet média na své straně, a také je nějakou dobu na své straně měl. K podobné taškařici jako kolem České televize dojde i v Českém rozhlase tím, jak René Zavoral vyčistil vedoucí místa od slušných lidí a posadil tam kašpárky typu pana Šabaty,“ očekává mediální odborník.

Stále stejný boj mezi vítězi a těmi, kdo nedokážou unést prohru

Nejde o nic jiného než o to, o co tady jde těch už skoro dvacet let od televizní krize. „Hezky to řekl v České televizi, dokud ho tam ještě zvali, pan Plesl z MF Dnes, a totiž že se tu bojuje stále stejný boj mezi těmi, kteří vyhrávají, a těmi, kteří nejsou schopni unést prohru. A o ničem jiném není samozřejmě ani ta kašpárkovina kolem České televize. Poslanci mají ještě dvě výroční zprávy ČT za rok 2018 k projednání. Nepochybuji o tom, že to odložení je dáno 17. listopadem, protože se všichni politici teď bojí toho, co se bude někde vykřikovat do tlampačů, a nechtějí být refrénem těch náměstí. Tomu rozumím. Nechci být špatným prorokem, ale tvrdím, že většina poslanců se zachová úplně stejně jako při předchozích zprávách a odsouhlasí i je prostě proto, že je to pro ně jednodušší. V tomhle ohledu jsem velký skeptik,“ přiznává Petr Žantovský.