Hned na úvod moderátorovi Luboši Xaverovi Veselému oznámila, že investigativní reportér Janek Kroupa jednoho dne uveřejnil reportáž, jejímž základem měly být materiály ukradené z její advokátní kanceláře. „Osoba, která tyto materiály ukradla, za to byla pravomocně odsouzena. Byla to moje bývalá asistentka. Janek Kroupa musel s pravděpodobností hraničící s jistotou vědět, že jedná na základě kradených materiálů. A pan Okamura mě na základě toho stáhnul z kandidátky do Evropského parlamentu,“ zlobila se Samková. Nebýt této kauzy, prý mohla uspět ve volbách v roce 2014 a hájit zájmy českých voličů.

Kroupa jako investigativní reportér musel vědět, že existuje něco jako advokátní tajemství a ke kradeným materiálům, které získal, měl přistupovat s tímto vědomím. Měl se zachovat jinak a podat na Samkovou trestní oznámení, pokud měl nějaká podezření.

„On má znát zákony tak, jako každý občan této země. Pokud měl nějaká podezření vůči mně, tak na mě měl podat trestní oznámení, což nikdo neudělal, mimo jiné,“ zdůraznila dáma s tím, že chtěl Kroupa poškodit jak jí, tak Tomia Okamuru. „To je otázka politického zadání, jaké pan Kroupa dostal. Já jsme přesvědčená, že nejedná jako investigativní novinář podle hesla padni, komu padni, ale že jedná na základě politického zadání,“ střílela ostrými slovními náboji dáma. Zdá se jí, že Kroupa na politické zadání oslabuje pravicové strany.

• Další informace naleznete zde

Někteří poslanci prý dokonce dostali echo, že se chystá materiál na Samkovou. „A to není možné brát jako asertivní novinařinu,“ rozčilovala se Samková. Nemá představu, kdo přesně by se jí mohl bát a kdo se jí snaží oslabit. „Já jsem přece takové hodné, chytré, milé a asertivní děvče. Se mnou se dá vždycky domluvit. Jenom to má jeden takový drobný háček. A to ten, že ta druhá strana mě musí vždycky přesvědčit,“ pravila Samková.

Osobně prý nechápe, proč se jí v tomto sporu nezastala Česká advokátní komora. Přitom Český rozhlas stvořil reportáž na základě kradených materiálů. Samková přesto dokola musí poslouchat věty typu „kdo ví, jak to tehdy bylo“, což jí je velmi nepříjemné.