Zhruba dvacítka přítomných si vyslechla ostrou diskusi, kterou ještě opepřila socioložka Jiřina Šiklová, sedící mezi přítomnými posluchači.

Už patříme do starého železa…

Slova se ujal Ján Budaj a vzpomínal na první dny po Listopadu: „Určitě jste byli tak jako já zděšeni, jak si moji spoluobčané po revoluci začali osvojovat názory. Já jsem se vášnivě zabýval politikou. Většina lidí se ale politikou nezabývá, a když si vzpomenete, za totality byla většina názorů absurdních. Lidé si prostě začali osvojovat názory z noci na ráno a mnohdy to byla věc až náhody. Po revoluci chtěli mít názory všichni. To byl nový rozměr života. Vytvářeli jsme komunity – jsem pro toho a toho, líbí se mi ten a ten. Na Slovensku se skoro vždy používal termín „páčí“, což jsem si říkal, co se na politikovi dá „páčit“. Ale nedalo se to zastavit. Bylo to jako infekce, nový rozměr. Vášnivě jsme se oddávali názorům.“ Druhá generace po Listopadu už má podle Budaje své názory.

„Naše stará generace kazí tu novou. Lidé byli v roce 1989 političtí analfabeti. Samozřejmě. Úplní idioti. My jsme neměli ani základní školu toho,  jak se chodí volit, jaké to má hrozné výsledky a co z toho může vyplynout. Nevěděli jsme to a tak jsme se lehkovážně začali nechat unášet emocemi. To bylo i u vás. Jedni se stali sluníčkáři, druzí se stali antisluníčkáři, a sami nevěděli proč. Oni neviděli důsledky, konsekvence. Neměl jim to kdo vysvětlit. Už nebyl čas chodit na disidentské debaty, jaké jsme předtím absolvovali my. Většina lidí byla v bazénu a musela plavat v těch nových názorech,“ dodal.