Pokládá si otázku, zda mají společnost a voliči jasno, co si pod realismem představit.

„V říjnu 1968 poslanci drtivě schválili smlouvu o pobytu okupačních vojsk. Nebyl to projev realismu v bezvýchodné situaci? A zachoval se pak za normalizace realisticky sám Robejšek, když odešel do exilu, nebo spíše ta většina, která tu zůstala?“ ptá se Petráček. I proto podle něj mohou Realisté vyvolávat dojem, že do toho názvu lze promítnout skoro cokoliv. Že se tu vlastně hledá nové jméno pro nějaký další výtah k podílu na moci.

Závěrem uvádí, že autentickým výrazem pro svobodu je slovo občanský. „Byl to geniální pojem v době, kdy se zprofanovala slova jako socialistický, lidový i demokratický. Proto vznikaly zkratky OF, OH, ODA, ODS. Můžete si o nich i jejich nositelích myslet cokoliv, ale obchodní značka 17. listopadu i naší svobody se opírá o občanskost,“ dodává Petráček.