„Je jistě pozoruhodné sledovat, jak, kdy a kde se lámou charaktery a jak dvousečnou zbraní je ideologická tupost. Strážci pravicové rigidní ryzosti ale při nekompromisních odsudcích nepopulárního normalizátora sami používají kojzarovské, až stalinské floskule a obraty, jako by se nechumelilo, aby opět dali na frak 25 let mrtvé hosaně komunismu," píše Daniel Veselý ve svém článku.

Celý článek Daniela Veselého najdete ZDE.

Veselý následně jmenuje jednotlivé komentátory českých médií, kteří se podle něj dopustili výše uvedeného. Začíná u Viliama Bucherta, který prý na stránkách Reflexu neopomněl vyvolat peklo, když napsal: „O Biľakovi se skutečně nedá říci nic dobrého, protože v důsledku jeho činů, rozhodnutí a kroků bylo tisícům lidí za komunistického režimu ublíženo. Popřát mu lze jediné: Pokud se v noci na čtvrtek odebral do pekla, tak šťastnou cestu."

Buchert má podle Veselého velice nízko posazené rozlišovací schopnosti, když přijde na hodnocení skutečných zločinců, když zatímco odsuzuje Biľaka, ve svém nekrologu s názvem Reagan: bořitel komunismu z roku 2004 oslavuje amerického prezidenta, který má za sebou ovšem podle Veselého statisíce mrtvých.

Veselý neopominul ani Neffa, Urbana nebo Peňáse

Komentátor odsuzuje i „plivanec šéfredaktora šovinistického a xenofobního webu Neviditelný pes Ondřeje Neffa". Ten podle Veselého nepromešká jedinečnou šanci spojit praktiky vlastizrádce s putinovským Ruskem v souvislosti s olympiádou v Soči. „Vypadá to, že šíření módní rusofobie napříč českým komentátorským spektrem dosahuje iracionálních proporcí," glosuje Veselý.

Autor článku zmiňuje také Jana Urbana, ten prý na Biľakovi rovněž nenechal nit suchou a nebere si servítky, přitom prý udržuje přátelské styky s Madelaine Albrightovou, podle Veselého političkou, jež „nese přímou zodpovědnost za usmrcení statisíců iráckých dětí americko-britskými sankcemi a další zločiny spáchané po celém světě".

Podle Veselého nelze o Biľakovi mluvit jako o poloprimitivovi

Jako balzám pak prý působí facebookový status rektora Akademických médií Eduarda Chmelára, který se přes všechno špatné, co se k Biľakovi poutá, pokusil najít i některé dobré stránky jeho charakteru. Například prý zachránil několik novinářů od potrestání Ústředním výborem.

Daniel Veselý závěrem připomíná rozhovor Biľaka pro deník Spiegel, který prý nabízí ideologií nezahleněný pohled na nenáviděného normalizátora, který z něj nedělá jen „sporého mužíka s tváří subalterního gangstera, poloprimitivního intrikána bez vzdělání a talentu", jak podle autora článku napsal Jiří Peňás z Lidových novin.

„Jestliže byl tedy zatracovaný politruk schopen zvládnout interview s novináři pracujícími v prestižním deníku, lze jen těžko o něm hovořit jako o 'poloprimitivovi', jak unisono píše pražská novinářská kavárna," uzavírá Veselý.