Autor připomíná, že o podobnosti záboru Sudet Hitlerem, který předcházel druhé světové válce, a o obsazení Krymu ruskými vojsky, se toho už napsalo hodně. „Kdyby se snad měly podobat nejen začátky, ale i konce – raději nedomýšlet,“ píše s tím, že sice víme, že nic takového nechceme. „Ale současně víme, že tu válku, jejíž konec si nyní připomínáme, také většina jejích účastníků nechtěla,“ připomíná Navara.

I na začátku druhé světové války probíhaly operace, které připomínají ty současné na východě: „Manévry v cizích uniformách, podněcování a záškodnické akce.“ Podobnost vidí i v rétorice: „Všimli jste si, jaký je slovník Kremlu? Provokace, válka proti vlastnímu lidu, ukrajinská junta. Možná by stálo za zkoumání, nakolik se podobá slovníku Hitlerovu právě v předvečer druhé světové války: Na první pohled se zdá, že hodně.“

Zamýšlí se i nad příčinami druhé světové války. Mimo jiné mezi nimi bylo i zklamání Němců z toho, jak dopadla první světová válka. „Přinesla inflaci, nejistotu, a to vše zesílila hospodářská krize. Ale neplatí totéž pro Rusko po konci studené války?“ pokládá si řečnickou otázku komentátor. Podle jeho názoru pocit zmaru a zklamání, pocit, že jsme nezaslouženě odstrčeni, že si s námi nespravedlivý osud jen pohrává a my bychom mu to měli vrátit, tento pocit prý možná spojuje bojovníky na východě Ukrajiny stejně dobře jako ruština. A možná i víc.