„Šla jsem do toho s tím, že to bude především o tvrdé práci. Ale je to samozřejmě i výzva. Jsem přesvědčená o tom, že KSČM na politické spektrum České republiky patří. Patří i do Poslanecké sněmovny – a musí se tam vrátit hlavním vchodem. Takže nevím, jestli se dá gratulovat k práci, ale jestli to berete takhle, tak já za to děkuji,“ poznamenala Konečná, když jí moderátor úvodem pogratuloval k získané funkci. Konečná získala ve volbě předsedkyně 175 hlasů. 

„Byla jsem zvolená hned v prvním kole, což musím říct, že v rámci síly svých protikandidátů bylo pro mě překvapení. Ale je to možná tím, že já jsem velmi otevřeně po celou dobu, protože jsme těch sjezdů měli mít několik, byly odkládány, tak jsem komunikovala s členskou základnou i s veřejností a řada těch dotazů, které možná standardně přicházejí při volbě předsedy, tak už byla dávno zodpovězená. Ale ten mandát cítím jako velmi silný, protože si troufnu říct, že jsem jednou z mála předsedů nebo předsedkyň, které byly zvoleny hned v prvním kole,“ podotkla Konečná.

V jakém stavu je pak podle ní KSČM? „Ve stavu, že nemáme čas se nadechnout a musíme začít okamžitě tvrdě pracovat. To jsem také řekla delegátům. Já jsem jim neslibovala ani růžovou, ani rudou budoucnost, ale pouze tvrdou práci, tak abychom se společně prostě mohli vrátit zpět. Jde o stav, ve kterém si teď budeme muset velmi rychle vyhodnotit řadu finančních, ekonomických věcí, a zároveň nesmíme zapomenout na to podstatné, a to je ten programový dokument a to, abychom byli tam, kde nás občané budou potřebovat,“ dodala Konečná.

„Neslibovala jsem to, že si teď sedneme, dáme nohy na stůl a vlastně budeme tak nějak čekat, jak to dopadne. Na to už komunisté nemají čas. My v tuto chvíli musíme zcela jasně říct, jak to bude dál s organizační strukturou. Já mám samozřejmě čtvrtinu rozpočtu, který měli mí předchůdci,“ poznamenala dále Konečná, co znamená, že neslibovala „rudou budoucnost“. 

Ke svému předchůdci Vojtěchu Filipovi se Konečná příliš vyjadřovat nechtěla. „Já tu politiku dělám jinak. Já asi nejsem následovníkem Vojtěcha Filipa, byť někteří mí oponenti mi tvrdili, že jsem jeho korunní princezna. Myslím, že každý, kdo znal náš vztah, zvlášť v posledních letech, tak to nemohl tvrdit. Vojta Filip udělal obrovský kus práce pro KSČM, z druhé strany si myslím, že bych čekala důraznější zhodnocení i s některými chybami, které se evidentně staly,“ dodala. 

Co se týče volebního debaklu, kdy se komunisté nedostali do Sněmovny, připouští svou vinu i sama Konečná. „Stejně jako by si ji měl zhodnotit každý, kdo v komunistické straně je, a především funkcionáři strany to, co se dalo udělat jinak,“ zmínila Konečná, která rezignovala hned po prohraných krajských volbách, kdy podle ní mělo dojít ke změně. 

A jakou má představu o obrodě? „Těch úkolů je před námi několik, některé jsou dovnitř strany, ty myslím, že nemá smysl zmiňovat, ty si musíme vydiskutovat sami. Ale určitě mým plánem a cílem je maximálně do toho půlroku připravit programový dokument, který bude odpovídat charakteristice 21. století. Bude jasný, stručný, výstižný, budou tam ty naše hlavní programové priority, budeme komunikovat úplně jinak s veřejností, chceme daleko více se zaměřit na sociální sítě, ale i na to, že budeme daleko více v těch ulicích, než jsme třeba byli do této chvíle. My jsme občas měli pocit, že tu politiku dělají v Poslanecké sněmovně a že ta politika na ulicích není třeba,“ sdělila Konečná, že když například nyní vidí fronty před poskytovateli energií, bude podle ní politika v ulicích o to silnější.

Závěrem se pak Konečná vyjádřila i k možnému sloučení KSČM a ČSSD. „Zcela to vylučuji. Je to nemožné. Je to programově nemožné. Z druhé strany, například v komunálních volbách nějaká forma spolupráce na tvorbě kandidátních listin, zvlášť tam, kde třeba KSČM ani sociální demokracie nemají tak silné postavení samostatně, tak by byla věc, kterou já budu navrhovat, abychom se tou cestou vydali. Ale budou to individuální případy, nebude to plošné,“ sdělila. Co se týče levicové opozice ve Sněmovně, ta podle ní nyní bude chybět.