Úvodem patřila řeč tichému vínu a tomu, že se na něj nevztahuje spotřební daň. Zároveň se však vztahuje spotřební daň na alkohol. „Rozumím tomu, proč se to stalo, ale nesouhlasím s tím. My jsme naopak vládě doporučovali tu spotřební daň na líh zvednout relativně málo, protože to je jediná spotřební daň v oblasti alkoholu, která v Česku je relativně standardní. Já bych ji taky zvyšoval, ale relativně málo – a hlavně dohnat ty výjimky a ty mezery, které jsou v Česku. Hlavně ta výjimka v tichých vínech. I spotřební daň na pivo je relativně nízká oproti řadě zahraničních zemí. Takže je problém, když zvedáte daň na jeden alkohol a druhý alkohol se dá koupit za 45 Kč dva litry, toho vína, toho kvalitního vína. Tak samozřejmě že vytváříte motivaci přecházet k těm jiným, nedaněným alkoholům, které jsou ale jakoby stejně škodlivé,“ poznamenal Prokop. 

A jde o škodlivost, nebo zisk státu? Co je podle Prokopa silnější argument? „Zisk státu by byl zhruba čtyři až pět miliard. Tam jde o to, kolik těch vinařů by bylo vyňato. Protože ten návrh byl, aspoň ten návrh NERV, aby z té daně byli vyňati malí vinaři, třeba do padesáti hektolitrů ročně, nebo nějakou hranici, která vyjme velkou hranici českých vinařů, kteří mají malou produkci. Tam jakoby dělat ty daňové sklady není prospěšné v takhle malé produkci. Ono by to vyňalo velkou část českých vinařů malých, a kdo by to platil, by byla zhruba desetina větších vinařů plus ten zahraniční dovoz, který v Česku tvoří asi sedmdesát procent prodeje vína. Takže ten dovoz by ve skutečnosti platil drtivou část té spotřební daně. A ti malí vinaři by tím nebyli poškozeni. Naopak by mohli být jakoby podpořeni, protože by byli vyňati z té spotřební daně,“ zmínil dále Prokop.