Česko si na začátku léta připomíná dva státní svátky: Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5. 7. a Den upálení mistra Jana Husa 6. 7. Zákon o prodejní době, platný od roku 2016, zakazuje prodej ve velkých obchodech s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních pouze ve vybrané svátky; konkrétně na Nový rok, Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 24., 25. a 26. prosince. Jelikož se zákaz prodeje nevztahuje na letní svátky, velké řetězce jako Lidl, Albert, Kaufland či Tesco se letos rozhodly v prvním červencovém týdnu zachovat provoz.

Jak na toto rozhodnutí velkých řetězců reagují zákazníci, se dočteme například v komentářové sekci pod informačním příspěvkem společnosti Lidl, v němž oznamuje veřejnosti, že její obchody zůstanou tento týden otevřeny. V diskusi se rozvířila vášnivá debata mezi zastánci svátečního volna a těmi, kdo zjednodušeně řečeno považují něco takového za zbytečnost.

V debatě hojně zastoupení obhájci koncepce tzv. „work life balance“ (rovnováhy pracovního a soukromého života) argumentovali zejména tím, že by zaměstnanci supermarketů měli trávit sváteční dny doma s rodinou. V diskusi mimo jiné padla věta: „Myslím, že by bylo na místě, kdyby měli všichni volno, prodavači jsou snad taky lidi.“ „Je to hrůza, taky potřebují klid a pohodu a chvíli se válet,“ míní dále paní Klára z Prahy. Na tento názor však reagoval jiný diskutující námitkou, proč by se stejná logika neměla vztahovat na řidiče, kuchaře, číšníky a další profese.

„Kdyby bylo zavřeno, přežil by to každej,“ shrnul probíranou problematiku jeden diskutér. „Se fakt už p*serou, když nebudou mít tržbu,“ reagoval další uživatel. Padla také zmínka o sousedním Německu, kde jsou téměř všechny obchody ze zákona zavřeny nejen o svátcích, nýbrž dokonce každou neděli. Často se ale objevoval také názor, že by do toho stát soukromníkům neměl mluvit. „Však je to svobodná vůle každého soudruha tam pracovat. Když jdu pracovat do gastra nebo obchodu, tak počítám s tím, že budu pracovat o víkendech a svátcích,“ má jasno uživatel z Prostějova.

Do diskuse se dokonce promítla mezigenerační rivalita v naší společnosti, o níž dlouhodobě píší sociologové. Zatímco jedna diskutérka svalovala hlavní díl viny na „nudící se mládež, která musí mít nezbytně brambůrky a colu“, jiný komentující jí rázem připomněl „armády nadržených důchodců, co číhají před obchodem už v sedm ráno“.

Do diskuse se dále vložila žena prezentující se jako prodavačka v supermarketu: „Vadí mi, když jsou svátky, všichni doma a já musím do práce. Třeba na Vánoce nebo 1. 5., když se den předtím konají slavnosti a pálí se čarodějnice. Jinak takto v týdnu je mi to asi jedno. Příplatek je dobrý bonus, ale kdybych byla doma jako všichni, vůbec by mi to nevadilo.“ Kolik ve svátky přijde zákazníků, se prý odvíjí také od toho, jestli je zrovna víkend či po výplatě.

Někteří diskutující pak zabředávali do téměř filozofických úvah o modernitě a odcizení člověka v industriální materialistické společnosti. Oldřich z Plzně lamentuje nad tím, že lidé prý nemají kontrolu nad svým životem a štěstím. Z člověka se prý v kapitalistickém výrobním procesu stává jakýsi robotický druh, „který propásne ze začátku svačinu... pak celý oběd... dále to pokračuje... že propásnou celý kamarádství... pak celý vztah... Nakonec to končí tím, že propásnou celé své štěstí, na které se těšili, že jim to přinese, když k tomu stroji tehdy poprvé zasedali“. Ano, i takové úvahy mezi lidmi podnítilo rozhodnutí Lidlu ponechat své prodejny 5. a 6. července otevřené.