Hana Lipovská jako věřící ekonomka zastává názor, že mezi křesťanstvím a ekonomií existuje jasný vztah.

„Ekonomie bez hodnotového systému je nemyslitelná. Ekonomické myšlení samo ostatně vyvěrá z učení scholastiků – kořeny liberalismu nalezneme například ve škole Salamanca – a řada nositelů Nobelovy ceny za ekonomii byli věřící a praktikující židé. Největší chybou je vykastrovat ekonomii a postavit ji z pevných hodnot na hliněné nohy konzumu. Naopak, dnešní ekonomická věda i hospodářskopolitická praxe bolestně potřebují návrat k základním hodnotám – zejména k znovuobjevení rozdílu mezi bídou, blahobytem a chudobou,“ uvedla Lipovská v rozhovoru, jehož část uveřejnila na sociální síti Facebook.

Jaký je podle ní rozdíl mezi chudobou a bídou? Chudobu lze podle sv. Františka považovat za ctnost. Podle Lipovské v chudobě žije ten, kdo má právě tolik majetku, kolik potřebuje. V bídě žije ten, kdo má mnohem méně, než potřebuje.   

Pár slov věnovala také Institutu svobody a demokracie, ve kterém spolupracuje s Janou Bobošíkovou.

 „Institut svobody a demokracie jsme založily při příležitosti 30. výročí 17. listopadu s cílem šířit hodnoty svobody a demokracie bez přívlastků v době, kdy tyto hodnoty výrazně ztratily na svém skutečném obsahu tak, aby se Česká republika znovu změnila v sebevědomou, svobodnou, hospodářsky prosperující a suverénní parlamentní demokracii. Pro mě osobně je Institut místem bezbřehé svobody bádání, místem svobodné práce. V mnohém tak supluje roli akademické půdy, která se v současné Evropě svobody – snad ze strachu z pravdy – zříká. Když jsem v souvislosti s chudobou zmiňovala sv. Františka, mohu u ISDe zmínit silný průnik s dominikánským důrazem na pravdu a snad i na heslo ‚Contemplari et Contemplata Aliis Tradere‘ – rozjímané (nebo snad v našem kontextu spíše promýšlené a prostudované), předávat dál. Práce má smysl jen když hledanou pravdu v článcích předává dále tak, aby mohla být podrobována diskusi, cizelována a zdokonalována. Pravda totiž sice objektivně existuje, nelze ji relativizovat, ale na druhou stranu si musíme přiznat, že člověk sám se k ní celý život pouze snaží přiblížit,“ konstatovala.

Rozhodla se také vysvětlit, jak je to s dnešním kapitalismem. Čistý kapitalismus podle jejího názoru neexistuje, protože v čistém kapitalismu nevidíme zásahy státu. V kapitalismu se podle ní mohou rodit i velké firmy. Jako např. Baťa, na jehož podnikání jsou dodnes Češi hrdí. Problém je, když stát pomůže ke vzniku velkých firem, které podle Lipovské ve skutečnosti trhu škodí.

„Problém představují velké nadnárodní slabé firmy, které k přežití v konkurenčním boji pod taktovkou neviditelné ruky trhu potřebují viditelnou pěst státu. Tzv. kapitalismus, kde hraje prim velká, slabá vláda ve službách velkých, slabých firem, je vlastně jen jiný název pro socialismus,“ konstatovala.