V čem jsou podle něj rozdíly mezi Zemanem a ostatními populisty? „Levice utekla od základního sociálního konfliktu doby. Utekla od něj proto, že na ni byl příliš těžký a složitý. Po roce 1989 se konflikt mezi prací a kapitálem, politikou a ekonomikou vychýlil pro levici zcela nepříznivě. A levice místo toho, aby se s ekonomickou mocí porvala, vydala se na ústup k menšinovým tématům,“ vysvětlil Zaorálek.

A jak podle Zaorálka může ČSSD porazit Andreje Babiše? „Programem, který lidem nabídneme, a lidmi, kteří budou jeho věrohodnými nositeli. Nikdo jiný tu dnes nedisponuje takto silnou demokratickou stranou.“

Co dělá Babiš, připadá Zaorálkovi až kuriózní. „Vždyť je směšné, vypráví-li lidem své sny, nota bene sepsané nějakou PR agenturou, namísto toho, aby odvedl nějakou práci. Má to nádech grotesky,“ tvrdí Zaorálek.

Celý text je ZDE.

Nicméně Babiš už vyhrál dvoje volby. Jak to ČSSD udělá, aby se svým nádechem grotesky nevyhrál potřetí? „Myslím, že Babiš už ztrácí. V České republice je určitě velká spousta lidí, kteří musejí být znechucení tím, jak tady miliardář dopadený při nekalostech rozhazuje miliony a domnívá se, že se tím vykoupí. Zatímco uklízečku za chybu vyhodí z práce, miliardář zřejmě bude rozdávat milionové almužny a všichni se budeme dojímat: Ó, jaký to šlechetný člověk... Tomuhle přece lidé už dlouho věřit nebudou,“ uvedl Zaorálek. Podle něj je to jen otázka síly, která se mu postaví, pojmenuje věci tak, jak jsou, a nabídne lidem věrohodnou lepší možnost. „Program, který jsme tu schválili, nepsaly žádné PR agentury. Je možná nedokonalý, možná jsou v něm chyby, ale je to výsledek práce stovek sociálních demokratů, kteří o něm dlouze debatovali, někdy se třeba i pohádali, ale nakonec dospěli k nějaké shodě. Není to výsledek žádných marketingových výpočtů. Jeho cena je v tom, že jsme to opravdu udělali celé sami.“

Jak bude u nás za rok vypadat demokracie 

Sociálnědemokratický program přes své nedokonalosti prý dává dobrý základ tomu, aby sociální demokraté mohli před volbami s lidmi mluvit o tom, co je hlavní. „To je dnes otázka, jak bude za rok za dva vypadat demokracie v naší zemi, jaká bude role politiky a jestli všichni lidé tady budou stejnými sluhy a lokaji, jako jsou už dnes členové ve straně pana Babiše.“

Druhá věc je, že ČSSD za tři a půl roku pochopila, jak přemýšlí o politice Andrej Babiš. „On měl šanci změnit se z byznysmena v politika a začít dělat věci ve veřejném zájmu. To se přece a priori nedalo vyloučit. Jenomže jsme ho mohli zblízka tři a půl roku pozorovat, jak se chová a jak o veřejném zájmu přemýšlí. Mohl pochopit, k čemu je parlament, proč je nezbytný a jak slouží demokracii tím, že se v něm formuluje veřejný zájem.

Můj názor je dnes takový, že Babiš se změnit nechce. Má pravdu, když říká, že není normální politik. Zůstal byznysmenem. A opravdu chce ze státu udělat firmu. Vypadá to banálně, ale není to banální. Stát jako firma není demokratický stát. Tečka. K tomu není co dodat. Nejsme Babišovi zaměstnanci. A on nemůže se státní pokladnou zacházet jako se svým vlastnictvím. Stokrát mu říkáme: ‚Nemluvte o státní pokladně jako o své.‘ On se zasměje, na chvilku to vynechá, a pak se k tomu zase vrátí,“ uvedl Zaorálek.

Babiš považuje parlament za zbytečnou instituci

Opravdu hrozí, že když Babiš sestaví jednobarevnou vládu, skončí tu demokracie?

„Tak jeho názory na parlament a způsob vlády jsou přece úplně jasné. To není tak, že by chtěl jen sto jedna poslanců, on nepotřebuje vůbec žádné poslance. Jeho to zdržuje. Parlament pokládá za zbytečnou instituci. V žádné firmě přece nemají parlament.

Jsou to korporativistické představy a není to nic nového. Už to tu bylo ve třicátých letech. Takový Benito Mussolini kdyby dostal v roce 1935 infarkt, by dnes byl dost možná nejpopulárnějším politikem v italských dějinách. Tehdy taky mluvili o tom, že zorganizují stát jako firmu. Je to pořád to samé. Musíme si ale ujasnit, zda chceme demokratický systém se všemi jeho nedokonalostmi opět zahodit,“ dodal Zaorálek.

Měl také pojmenovat politický systém, který chce u nás Babiš prosadit. „Rodinná firma řízená kmotrem. Všichni se v ní mají navzájem rádi jako lopatky kola a kmotr rozhoduje o tom, kdo dostane kolik přidáno.

On sám si přitom možná pořád myslí, že může společnosti prospět, možná to subjektivně dokonce myslí dobře. A nikdo mu asi nedokáže vysvětlit, že pořádek, který chce zavést, by byl mrtvolný. Ale jak znám Čechy, myslím, že by nám to nesedělo. Lidé by si velmi rychle začali uvědomovat, že tohle nechtěli. Otázka ale zní, zda takovou zkouškou musíme vůbec projít,“ dodal Zaorálek.