Procházka ve svém textu vzpomíná na jeden z projevů Winstona Churchilla s názvem Their Fines Hour. Šlo o to, že v roce 1940 začala náladu ovládat letargie a skepse, 10. července vypukla bitva o Anglii – ale Churchill dokázal vymyslet lék – vítězství, vítězství za každou cenu. 

Vedle Churchilla pak Procházka vzpomíná i další výborné rétory – francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta nebo jednoho z jeho následovníků Johna Fitzgeralda Kennedyho. 

„Doba se změnila a změnila se samozřejmě i politická kultura zrcadlící se v projevech politiků. Zůstaneme-li v českých luzích a hájích, musíme samozřejmě vzpomenout prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, jenž nastavil v mnoha pozitivních ohledech vysokou laťku, kterou od té doby dokázal posunout pouze Václav Havel. Dnes ji nikdo neatakuje a bohužel evidentně nemáme ani ambice ji překonávat,“ míní Procházka. S tím, že o projevech Václava Havla by se dalo s klidem říci, že splňují kritérium nastavené Winstonem Churchillem, tedy že dobrý projev má vyčerpat téma, nikoliv posluchače.

„Shodou okolností právě všichni tři dosavadní čeští prezidenti, byť se každý z nich prezentoval často odlišnými politickými ideály a specifickými charakteristickými prostředky komunikace s národem a s dalšími politiky své doby, patří mezi stálice a nositele jistých hodnot v kategorii kvalitního politického projevu. A to i přesto, že stávající prezident Miloš Zeman bohužel v posledních dvou letech svými rétorickými schopnostmi plýtvá na cíle, o jejichž smysluplnosti, nezištnosti a státotvornosti by se dalo se značným úspěchem pochybovat. Stále jsou zde také doyeni české politické scény posledních třiceti let, především Lubomír Zaorálek a Miroslav Kalousek, vládnoucí slušným rétorickým arzenálem,“ poukazuje Procházka na to, že mají charizma, slovní zásobu, znají jazyk, mají správně položený hlas a jsou schopni rychle reagovat na názor oponenta.

Opakem podle něj je předseda vlády Andrej Babiš, který dle mínění Procházky žádným zářivým rétorem není. „Ale naštěstí to o sobě zjevně ví, má kolem sebe slušné ‚speechwritery‘, tedy pisatele projevů – a sám se v této sféře nepouští do žádných větších akcí,“ dodal.

A šéfovi ODS Petru Fialovi pak, podle něj, chybí charizma. 

„Pokud se naopak podíváme na jména budoucích nadějných politických řečníků, pak bych jmenoval předsedu poslanců STAN Jana Farského nebo například šéfa Pirátů Ivana Bartoše. A nezapomeňme ani na Tomia Okamuru (SPD) nebo na Václava Klause juniora (Trikolóra). Bez ohledu na to, zda se názorové směřování všech jmenovaných srovnává s tím naším, je třeba jim přiznat neoddiskutovatelné rétorické schopnosti,“ dodal Procházka.