Jedním z hojně diskutovaných zmíněných sporných prostředků byla i vražda strážmistra Honzátka, který byl v době smrti svázaný a ležel na podlaze. Zdeňka Mašínová ji považuje za prostředek v boji s velmi krutým režimem a já ji za to neodsuzuji. Tu vraždu ale ano.

Prolog

Aby bylo hned od začátku jasno, nechci a ani nejsem schopen jakkoli hodnotit, glorifikovat, či odsuzovat bratry Zdeňky Mašínové. Z mého pohledu lze v jejich jednání vidět vše, na co si vzpomenete – od hrdinství a statečnosti až po krutost a zákeřnost.

Moje snaha je pochopit jednání a myšlení všech sourozenců na pozadí doby, ve které byli nuceni žít, a v závěru ukázat na nelogičnost argumentu, se kterým chce paní Mašínová přijmout vyznamenání od prezidenta, i když jsem přesvědčený, že si ho právem zaslouží.

Pokud ale jejich jednání chceme pochopit, musíme ale začít u jejich rodiny. Především u otce Josefa a matky Zdeny a u poválečných osudů celé Mašínovic rodiny. A v tom mám jasno.

Otec Josef

Otec Josef Mašín. Hrdina. Bojovník proti totalitě. Statečný odbojář. Výtečný voják. Nezlomný vlastenec.

Byl to člověk pevných zásad, tvrdý a náročný k ostatním, ale hlavně k sobě. Na začátku okupace Československa se třeba odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantům a „v rozporu s rozkazem vrchního velení zamýšlel vyhodit do povětří sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, tak aby nepadly do rukou Němců, a neváhal fyzicky inzultovat nadřízené, kteří mu v jeho úmyslu bránili“.

Později se stal členem legendární odbojové skupiny Tři králové, která přiváděla nacisty k zoufalství jak svojí odbojovou činností, tak statečností jednotlivých členů.