„Nejsem prognostik a věštec, takže budoucnost naší civilizace neznám. Jediné, co dokážu, je učit se v rámci možností z historie. A ta je samozřejmě krutá k těm, kdo svoji civilizaci a kulturu a národ nebrání. Dost tradičně se zmiňuje římská říše. Ale stejně tak může posloužit i starý Egypt. To, co zní děsivě, má i světlo na konci tunelu. Rozpad všech velkých nadnárodních říší, které se snažily své země unifikovat, odnárodňovat, vnucovat jim nějaký univerzální způsob vidění a žití, fakticky způsobil boj jednotlivých národů za sebeurčení," začal Okamura se svým příspěvkem.

„V těch dějinách vidíme cyklický pohyb. Kdy vznikají velké imperiální molochy, které se následně rozpadají na jednotlivé národní útvary. Znamená to, že snaha podmaňovat národy tu byla a bude vždy. Ale národy vždy nakonec tahle impéria zničily. V posledních 120 letech se tak rozpadlo britské impérium, rakousko-uherské císařství, nacistická třetí říše i sovětské impérium. Na jejich troskách vznikly staronové nebo nové národní státy. Důvod, proč i malé národy dnes přežijí i sebevětší moloch, je zcela pragmatický a logický. Také jako rodina je i národ zcela přirozený společenský útvar, který nelze jen tak zničit. Lidé jsou svým způsobem egoisté a v prvé řadě hájí zájem svůj, svojí rodiny a svého blízkého, kulturně identického okolí vůči vnějším silám. I proto Američané po staletí silně pracují na propagandě výlučnosti nového amerického národa. Protože správně pochopili, že jen útvar spojený nacionalismem má šanci na přežití,“ míní Okamura.

„Na nacionalismu, národovectví, postavil myšlenku československého státu i národa i zakladatel naší moderní státnosti Masaryk. I proto je jeho odkaz opomíjen. A propaganda tlačí jako ikonu Havla, který se stal symbolem odnárodňování a politické i ekonomické kolonizace České republiky,“ dodává za potlesku a pískotu Okamura. 

„Pochopitelně to, co vidíme my, vidí i hráči v Bruselu. A samozřejmě vlastenectví a rodina jsou prvním cílem ke zničení. Protože jen odnárodněný evropský stát, v němž se podaří zničit i tradiční evropské sociální a kulturní hodnoty, má nějakou šanci se udržet. V České televizi jsem nedávno zaslechl sousloví o ‚jedu nacionalismu‘ v Evropě. Celkem trefné, ale z jiného pohledu. Protože jed bývá často i lék – a vlastenectví je protijed na šílené sociální a politické konstrukty skupin, které lze těžko definovat, protože se tu míchají ideje od anarchismu přes neoliberalismus až po skryté autoritářské antidemokratické tendence. Feministky a gayové tu stojí v jedné rovině s islamisty, kteří podobné lidi ve svých zemích vraždí. Každá z těchto skupin, včetně nadnárodní, finanční a průmyslové lobby, samozřejmě hájí své vlastní zájmy. A to nadějné je, že je to nesourodý propletenec zájmů, který odmítá stále větší část Evropanů. Jakkoli se těmto skupinám daří ovládat vrcholné politické elity i média, je stále jasněji vidět rostoucí občanský odpor v jednotlivých evropských zemích,“ dodal Okamura. 

Následně se odvolal na slova spisovatele Benjamina Kurase. Ten, podle Okamury, před lety řekl, že „už nevidí šanci na to, aby západní země unikly islamizaci. Protože je tam muslimské kultury převálcují porodností.“ To je podle Okamury hodně smutná perspektiva. „Ale na druhou stranu v tom vidím šanci pro nás. Pro země střední a východní Evropy. Poučit se z jejich tragédie a zachovat vlastní kultury a národní státy. Pochopitelně: abychom takovou perspektivu měli, je třeba o ohrožení vědět. Mluvit o něm. A jsou zapotřebí právě takové akce, jako je ta dnešní,“ sdělil na závěr svého proslovu Okamura.