Čtvrtá sezóna očkování proti covidu nabírá na obrátkách a „covidoví experti“ opět defilují na televizních obrazovkách i stránkách novin, aby podpořili aplikaci další dávky Comirnaty „rizikovým skupinám“. Mají těžký úkol. Ministerstvo zdravotnictví nám na letošek objednalo 700 tisíc dávek, přestože může počítat už jen se skalními zájemci, zejména z řad seniorů, zdravotníků či zaměstnanců v sociálních službách. Pro pravidelné účastníky vakcinačního kolečka půjde o šestou dávku. Většina společnosti skončila na dvou či třech dávkách, další nechce a mnozí lidé litují i těch dvou.  S odstupem času si začínají připouštět, že odborníci, kteří byli pro své kritické názory nazýváni antivaxery a dezinformátory, měli v mnoha věcech pravdu a že je čím dál zjevnější, že mainstreamová média silnou cenzurou mnoho důležitých vědeckých názorů eliminovala, a navíc ničila životy lidem, kteří vakcinaci mRNA produkty odmítali. Domníváme se, že je na čase vracet se k příběhům těch, jejichž život novináři poškodili obzvlášť citelně. 

V červnu 2023 novinář Vojtěch Blažek ze SeznamZpravy.cz vítězoslavně publikoval článek „Lékař Voráček prohrál spor o covid na palubě olympijského letadla“. Není divu, že se radoval, protože z prohry doktora Voráčka zůstává rozum stát ještě dneska. Bývalý lékař olympijského týmu se snažil u soudu očistit své jméno od nařčení, že svým nezodpovědným chováním způsobil onemocnění covidem u několika sportovců cestujících na olympiádu v Tokiu. Tato kauza se v létě 2021 propírala v tisku několik týdnů. Novináři ze Seznamu, i někteří další, zveřejnili články, v nichž čtenářům podstrčili výsledky své „investigace o zdroji nákazy“. Více než o hledání pravdy o tom, od koho se mohli sportovci nakazit, jim šlo o dehonestaci lékaře, který si svého zdraví vážil natolik, že se odmítl naočkovat nedostatečně testovanou mRNA vakcínou. Sám Voráček to komentuje jednoduše: „Očkování nebylo k účasti na olympijských hrách povinné. Kdyby bylo, zůstal bych doma.“

Vraťme se tedy do roku 2021 na počátek olympijské covidové anabáze. Před odletem první skupiny sportovců do Tokia podstoupilo všech 14 členů (sportovci a lékařský doprovod) tři „testy na covid“ a všechny vyšly negativní. Po mnohahodinovém letu s mezipřistáním v Novosibirsku byla celá výprava testována v Tokiu japonskými zdravotníky a jediný Voráčkův test byl pozitivní. Během dalších dní se pozitivní výsledky testů zjistily i u dalších členů výpravy. Všichni tito účastníci byli ubytováni v izolaci, u všech se postupně objevily klinické příznaky, pouze doktor Voráček zůstal zdravý. Pro novináře se tehdy vyjádřil jasně: „Předem a ani do dneška jsem neměl a nemám žádné klinické příznaky covidového onemocnění a jsem kompletně fit.“ Pobyt v tokijské izolaci nebyl nijak příjemný zážitek: „Po zjištění pozitivního testu jsme byli ubytovaní ve speciálním karanténním hotelu. Bydleli jsme tam 10 dní na samotkách v extrémně malých pokojích. Ty jsme mohli opouštět jen při vyzvedávání jídla. Setkávat jsme se moc nesměli. Nebyli jsme jedinou výpravou, jejíž členové byli v izolaci. Překvapivé bylo, že z postižených bylo cca 85 % očkovaných dvěma dávkami, jeden Španěl měl dokonce tři dávky vakcíny. Přesto, tehdy jen několik měsíců po vakcinaci, měli mnozí klinické příznaky.“ Doktor Voráček by býval byl schopný se o nemocné české účastníky postarat, ale neměl k nim přístup. „Byl jsem s ostatními v kontaktu aspoň telefonicky. Mohl jsem pomoci léky, které jsem měl pro tento případ s sebou, nicméně náš zdravotní stav sledovali japonští zdravotníci. Dvakrát denně jsme museli popsat, jak nám je, nahlásit teplotu a hodnoty saturace kyslíkem. V závažných případech se jelo do nemocnice. Ten byl nařízený i u naší výpravy, ale nakonec se ukázalo, že šlo o planý poplach, jehož důvodem byla pacientem chybně změřená saturace kyslíkem.“

Český olympijský výbor zpočátku tajil jméno prvního pozitivně testovaného, protože doufal, že nepřibudou další. V krátké době ale musel zveřejnit jména nakažených sportovců, kterým byla omezena účast na hrách, a novináři postupně vypátrali i jméno prvního člena výpravy s pozitivním testem. Za normálních okolností by se za zdroj nákazy považoval spíše ten, kdo byl nemocný, jenže novináři se dozvěděli politicky zajímavější informaci – první nakažený byl zdravotník, který odmítl vakcinaci. V nových článcích popsali Vlastimila Voráčka jako nezodpovědnou, neohleduplnou osobu, která „pravděpodobně nakazila“ sportovce. Zda se tak stalo ve skutečnosti, už je nezajímalo. Dalších několik týdnů si nejen pan doktor, ale i jeho rodina, užili doslova peklo.

Proti mediální kampani se ozvali členové Zdravého fóra – právní pomoc mu nabídl JUDr. Tomáš Nielsen, zakladatel ZF a předseda institutu Pro Libertate, odborného posouzení případu se ujali epidemiolog prof. Jiří Beran a odborníci ze sdružení SMIS. Pomohla i novinářka Angelika Bazalová, která se s doktorem Voráčkem po jeho návratu sešla a zveřejnila obsáhlý rozhovor v Reflexu. Tam je možné dohledat i detaily tokijské anabáze. Proti nařčením, jejichž hlavním nositelem byl portál Seznam Zprávy, se nakonec Vlastimil Voráček rozhodl bránit u soudu.