Kdyby byl návrh schválen v původním znění, znamenal by, že by veřejná ochránkyně práv mohla podávat Ústavnímu soudu ČR návrhy na zrušení zákonů a také podávat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu. Kolem návrhu se vedla emocionální debata. Třiatřicet spolků a neziskových organizací – například Alternativa 50+, Česká ženská lobby nebo Liga lidských práv – vyzvalo poslance, aby zákon schválili a poslali i otevřený dopis premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. Na druhou stranu se v parlamentní debatě i mimo ni objevila řada varování, že takové rozšíření vlivu ombudsmana neodpovídá české ústavě.

Exposlankyně ODS: Šabatová Motejlovi nesahá ani po pás

Důrazně proti zákonu je bývalá poslankyně ODS Lenka Kohoutová, která záměry rozšířit pravomoci veřejného ochránce práv považuje za negativní a doufá, že je Parlament neschválí. „Mám velký vzor v ombudsmanovi, jakým byl pan doktor Motejl nebo pan doktor Varvařovský. Ombudsmanka Šabatová jim nesahá ani po pás. Nechci ani uvažovat o tom, co by se stalo, kdyby uvedené pravomoci dostala, a nepochybuji, že kdyby je současný Parlament schválil, nový to bude muset přehodnotit,“ řekla serveru ParlamentníListy.cz Lenka Kohoutová. Do agendy ombudsmana by podle ní měly spíš patřit stížnosti na úřady než diskriminace, kterou mají pomoci řešit navrhované antidiskriminační žaloby ve veřejném zájmu. „Pro řešení lidskoprávních otázek máme soudy. Vymahatelnost práva by měla být rychlejší, a není-li taková, musíme se bavit o tom, jak zrychlit práci soudnictví, ale ne místo toho předávat pravomoci někomu, komu podle Ústavy nenáleží,“ říká exposlankyně Kohoutová, podle níž by měl zákon spíše řešit možnost odvolání ombudsmana v případě závažného pochybení. Kohoutová totiž obecně není příliš přesvědčena o smysluplnosti existence veřejného ochránce práv, a pokud už v našem systému je, měl by podle ní kontrolovat vztah občana a veřejné správy a neplést se do zákonodárství jako takového.

Místopředseda Strany zelených: Zákon pomůže postiženým

Zastáncem většího vlivu ombudsmana u nás je naopak místopředseda Strany zelených Michal Berg, který se domnívá, že by ombudsman měl mít i poměrně výjimečné právo navrhovat u Ústavního soudu rušení zákonů. „Jak je vidět ze současné pravomoci navrhovat rušení podzákonných předpisů, všichni dosavadní ombudsmani ji využívali minimálně. Nicméně pokud by už tato pravomoc existovala, měli bychom např. mnohem dřív zrušený diskriminační zákon, kterým bylo zapovězeno adoptovat děti jednotlivcům v registrovaném partnerství, jak o tom nedávno rozhodl Ústavní soud. Pokud někdo tuto pravomoc označuje zavádějícím způsobem jako ‚možnost rušit zákony‘, dává tak najevo nedůvěru k Ústavnímu soudu jako takovému, protože samozřejmě zrušit zákon nebo jeho část může jen Ústavní soud, nikoli ombudsman.“

Zákon o rozšíření pravomocí ombudsmana by podle Berga v první řadě pomohl lidem se zdravotním postižením – a hlasování o něm není hlasováním o osobě Anny Šabatové. Ta je ale vyhraněnou osobností a na svůj přístup výrazně upozornila např. obhajobou hidžábu na jedné ze středních škol. K otázce, jak by hodnotil situaci, kdy eventuálně bude Ústavní soud řešit místo problematiky postižených třeba svobodu projevu muslimů, Berg serveru ParlamentníListy.cz řekl, že míchat postižené a svobodu projevu je zavádějící, Ústavní soud svobodu projevu řeší pravidelně a je to ostatně jeho práce, stejně jako jiné typy sporů. „Pokud je nějaký zákon protiústavní, tak se k ústavnímu soudu obvykle nějak dostane, jen to obvykle trvá velmi dlouho a je to pro mnoho lidí stresující, drahé a vyčerpávající. Takže pravomoc navrhnout zrušení nějakého zákona samotně rozhodování Ústavního soudu nijak neovlivňuje a osobní názor ombudsmanky na cokoli už vůbec ne. Veřejný ochránce práv si může myslet cokoli, ale pokud shledá Ústavní soud, že daný zákon je v pořádku, nic s tím nenadělá,“ uvedl Michal Berg.

Destabilizace už podle Kohoutové nastává

Novinářka Lenka Zlámalová nedávno v týdeníku Echo napsala, že je rozpor v četnosti diskriminační agendy a snahou získat v tomto směru nové pravomoci. Stížnosti na diskriminaci totiž u nás tvoří nyní asi 11 % celé agendy ombudsmana. I zástupce Anny Šabatové Stanislav Křeček potvrdil, že diskriminace netvoří podstatnou část agendy veřejného ochránce práv, ale mohou se podle něj vyskytnout případy, kdy pro větší počet lidí může být taková žaloba výhodná. Stanislav Křeček by tedy s rozšiřováním pravomocí souhlasil a uvedl, že by to přispělo k prohloubení činnosti veřejného ochránce práv. O emocionálním projednávání návrhu ministra Dienstbiera zástupce ombudsmanky řekl, že k tomu zřejmě přispěly názory poslanců vyvolané činností současné ochránkyně práv, ta se ale podle Křečka nemůže řídit názory poslanců.

Komentátorka Zlámalová nedávno také ve svém článku uvedla, že u nás vzniká silná skupina „progresivistů“, k níž patří vedle Anny Šabatové i vlivní činitelé Jiří Dienstbier, Kateřina Valachová, Michaela Marksová-Tominová a Robert Pelikán, kteří ze svých postů ovládli své a prosazují agendu, kterou „drtivá většina společnosti odmítá“.

Lenka Kohoutová  na takovém názoru vidí „mnoho pravdy“ a domnívá se, že až přijdou nástupci zmíněných osob, budou mít plné ruce práce, aby mnohé věci napravili. „Destabilizace už nastává, například Ministerstvo práce a sociálních věci se jen minimálně věnuje tomu, jak v tomto státě dopadne za pár let důchodový systém a pramálo tento úřad zajímá, co bude například s rekvalifikacemi horníků – a místo toho jim bezuzdně rozdává finanční prostředky a stará se jen o znovuzvolení,“ uvedla Lenka Kohoutová.

Proti jejímu pohledu ale protestuje Michal Berg. „Ač mám na jednotlivé ministry a ministryně mnoho kritických názorů, byli zvoleni demokraticky a podrobněji není třeba fantasmagorie paní Zlámalové komentovat. Veřejný obraz práce Anny Šabatové je zastíněn tématy, která jsou pro média atraktivní, zejména v době, kdy se zde lavinovitě šíří nenávist vůči muslimům, uprchlíkům či komukoli cizímu. Přitom těžiště její práce je někde úplně jinde – například odhalení šikany postižených v sociálním zařízení v Letinech u Plzně, zlepšení výpočtu sirotčích důchodů nebo pravidelné sledování péče v dětských domovech a jiných ústavech. Na takové články ale tolik čtenářů neklikne,“ zhodnotil práci ombudsmanky Michal Berg.