Robejšek ve svém obsáhlém komentáři na serveru Aktuálně.cz analyzuje dopady migrační krize, která začala v roce 2015 se zjištěním, že příchozí migranti společnosti neprospívají, nepracují a svým způsobem života naopak ničí hodnoty, na kterých je postaven evropský blahobyt. Robejšek uvádí, jakou finanční pomoc migranti dostávají v jednotlivých zemích, i když nakonec nedostanou azyl.

„Podle studie vědecké služby Spolkového sněmu se sociální dávky pro žadatele o azyl v Evropě výrazně liší. Cizinci, kteří jsou v Rakousku a Německu v azylovém řízení, mohou dostávat více než 400 eur měsíčně. Ve Španělsku dostávají 347 eur. Ve Francii připadá na osobu 210 eur a ve Velké Británii ekvivalent této sumy. Ve Švédsku se jedná o 180, v Řecku o 150 a v Maďarsku dostanou pouze 60 eur. Po zamítnutí žádosti o azyl ve Francii a po roce pobytu ve Španělsku nedostávají migranti žádné finanční příspěvky,“ srovnává Robejšek.

Nejštědřejší je v tomto ohledu Německo, kde mají žadatelé o azyl nárok na bydlení, jídlo, oblečení, zdravotní péči a spotřební zboží. „Ve většině případů je dostávají formou peněžních dávek. Sazby se pohybují od 278 eur pro děti do 5 let až po 410 eur pro dospělé. Po 18 měsících se sazby zvyšují přibližně na úroveň běžné sociální pomoci. Nejatraktivnější je tedy jít do Německa, a to i když člověk nemá nárok na azyl. Jakmile se totiž do azylového řízení dostane, je plně podporován státem a s největší pravděpodobností nebude deportován, ani když úřady jeho žádost zamítnou,“ upozorňuje Robejšek.

Právě Německo je od roku 2015 vysněnou destinací milionů migrantů, zejména kvůli politice tehdejší kancléřky Angely Merkelové. Po osmi letech od první velké migrační vlny a slov „my to zvládneme“ se ukazuje, že začlenění milionů migrantů nefunguje. Většina z nich se totiž nikdy nedostane na pracovní trh, a neodvádí tak státu žádné daně.

„Od roku 2015 i nám politici a média servírují báchorku o tolik potřebných kvalifikovaných pracovních silách přicházejících ze třetího světa. Ale nejhlasitěji a zároveň nejdutěji to zní v uších Němců. Dnes již mají vlastní zkušenosti s kvalifikovanými pracovníky z třetího světa. A to, co vědí, potvrzují i zahraniční odborníci. Wall Street Journal bilancoval v prosinci minulého roku migrační politiku Německa a zjistil, že jen asi třetina ze zhruba 800 000 Syřanů a Afghánců v produktivním věku v Německu má zdanitelné zaměstnání; přestože většina z nich přišla před více než pěti lety,“ uvádí Robejšek s tím, že 45 procent všech příjemců dávek pro nepracující jsou cizinci.